30. 6. 2010

Výlet na sever IV. - túry na Gaustatoppen a Preikestolen

Místo: Gaustatoppen, Norsko
Plší trip do Norska loni v létě byl mocnou inspirační studnicí i pro naši letošní cestu. Kapitolu č. 9 Kjerag a Gausta jsme si trochu uzpůsobili - místo na Šerák, což je celkem túra, jsme šli na jiný šutr nad Lysefjordem - Preikestolen.

Gaustatoppen (1.883 m n.m.) z rjukanského údolí.
Ovce cestou na Gaustu.
Spanilá jízda holandského klubu majitelů MG přes sedlo, odkud se vychází na vršek kopce.
Na Gaustatoppen, nejvyšší horu provincie Telemark na jihu země, jsme se ale vydrápali. Počasí jsme měli úplně naruby než Plši - na Preikestolenu hmla, na Gaustě jasno.
Z cesty na vršek - vlevo rjukanské údolí, vpravo nad rybníkem místní skicentrum.
Valibuk se dřípe vzhůru.
Zkraje si neodpustím poznámku, že mě potěšilo zjištění o příslušnosti Norů k našemu kulturnímu "Lebensraumu", který je definován existencí Stocknagelů (= plechový štítek na turistickou hůl). Norsky se Stocknagel řekne skoro stejně jako německy: stokkemaerke. Na chatě pod Gaustatoppenem jsem si jednu stokkemaerku pořídil za 30 NOKů (na Kč krát 3,30).
Stocknagel z chaty Gaustahytta.
Na jedné věci budou ale muset soudruzi z Norska máknout - norský Stocknagel byl zřejmě vydlabán z ingotu. Je tuhej a nedá se ohnout podle hole. Panství krále Haralda V. proto zatím řadím mezi stocknagelově rozvojové země.
Halda šutrů s vysílačem.
Buničina na sněhovém poli.
Buňka-mimikra pod vrškem.
Gaustatoppen je, bez okolků řečeno, halda šutrů nad měsíční krajinou s plesy a sněhem. Vršek je ovšem 400 výškových metrů nad okolím, takže je odtud vidět široko daleko, mj. na náhorní planinu Hardangervidda. Hora stojí u města Rjukan, které je oblíbenou destinací ledolezců (na Lezci např. zdezde a zde).
Vrcholový hřeben...
...s prolejzačkou.
Top of the Gaustatoppen.
Z rjukanského údolí se vyhrabete na parkoviště ve 1.200 nad mořem a odtud po cestě a pak mezi sutí k chatě Gaustahytta pod televizním vysílačem. Na samotný vršek 1.883 m n.m. je to od vysílače ještě kousek po exponovaném hřebínku. Wikipedie udává, že z Gaustatoppenu je vidět území o rozloze 60.000 čtverečních km. Každopádně není od věci se před cestou na vršek stavit na chatě, kde je mapa, na níž jsou vyznačeny vyhlídkové cíle v okolí.
Boonya na vrcholu, v pozadí Rjukan Valley.
A teď zpátky k vysílači do chaty na vafli.
Gaustahytta.
Wikoušové taky píšou, že vnitřkem hory vede až na vršek systém výtahů, který si nechala postavit armáda. Norci jsou celkem aktivní tuneláři, ale i tak mi to přijde celkem uhozený. Další brutalitou, kterou se vyznačuje osmá nejvyšší norská hora, je cíl Železného muže na vrcholu. Závodníci nejdřív plavou přes fjord, pak jedou 180 km horami na kole (prvních 40 je do kopce) a na závěr si dají maraton s finišem na Gaustě.  
V chatě pod vrškem si Buňka dala podobně jako Plši vafli s děsně sladkou marmeládou. Pak se můj Stocknagel stal gendrově neutrálním.

Na Preikestolen se vydalo i prase (a la pes). Podle páníčků to prasopsovi na šutrech trochu klouzalo.
Výlet na Preikestolen přinesl jeden zajímavý bod do diskuze: Je deštník standardní výbavou turisty, nebo je určen jen do města a na túru si ho vezme jen debil?
Buňka mezi mužíky na ledovcem ohlazené žule.
Výlet na Gaustatoppen jsme plánovali na dopoledne, odpoledne jsme se chtěli svézt na skluzavce Magasuget v největším norském akvaparku Sommarland u městečka Bø. Jenže noha-odula šla na kopec pomalu, tak jsme k bazénům v Bø dorazili krátce před zavíračkou. I přes to chtěli za vstup plnou palbu (asi litr na naše za jednoho), tak jsme jim po sekalovsku udělili ekonomickou lekci a dovnitř nešli. 
Preikestolen, když je pěkně...
Foto: Andreas Tille, Wikipedia

...a když přijede Křivinka.
Když je mlha, jeden aspoň nemá hrůzu z tý šluchty pod sebou a bezelstně si sedne na kraj skály.
Gaustatoppen byl zpříjemněním přejezdu z Osla na západní pobřeží Norska. A hned u moře jsme si střihli další pěknou túru - návštěvu Preikestolenu, což je kazatelna 600 metů nad Lysefjordem poblíž Stavangeru. Plší cestopis varoval, že to bude masová turistika.

Profil túrky na Kazatelnu.
Suchopýry krásně kvetly.
Situace u Lysefjordu - Preikestolen vlevo dole (kousek od červené šipky), Šerák vpravo nahoře.
To sice trochu je, ale spojená s pěkným výletem po kamenitých cestách, dřevěných chodnících mezi rašelinitišti, žulových plotnách ohlazených ledovcem a i po stezkách ve skále nad fjordem. A hlavně: samotný cíl je vážně pecka. Při naší návštěvě byla bohužel pecka obalená mlhou.



Text: Papouš
Foto: Buňka a Papouš

Žádné komentáře:

Okomentovat