|  | 
| Po nočním příjezdu do vorarlberského Partenenu jsme si ustlali v místních garážích. Sup se balí v sobotu ráno 1. 3. 2014. | 
|  | 
| MarS je již sbalen. | 
|  | 
| Zajímavá cesta na Piz Buin - lanovkou z Partenenu do 1.731 m n.m. (žlutě), pak žlutým busem na Bielerhöhe (zeleně) a pak pěšky přes chatu Wiesbadener Hütte na Piz Buin (oranžově). | 
|  | 
| Nástup do lanovky v Partenenu. | 
Intermezzo: název Piz Buin jsem zaregistroval někdy v půli 80tek, když si moje sousedka v gymnaziální lavici na Slaďárně Inka Slabá, za svobodna Lintymerová, přitáhla do školy penál s tímhle nápisem. Tehdá jsem vůbec netušil, oč běží. Až pozdějš jsem se domáknul toho, že to je kosmetika, a ještě pozdějš, že to je nějakej kopec. Ale Piz mi stejně znělo divně, protože jsem byl okolnostmi doby nastaven spíš na verzi Pik (Pabědy, Komunizma). 
|  | 
| Výstup z lanovky a přesedání do žlutobusu. | 
|  | 
| Konečná busu je u Berggasthofu Piz Buin v sedle Bielerhöhe. Při příjezdu bylo mlíko. | 
|  | 
| Majkl (vlevo) a Chlup kráčí přes přehradu Sivretta-Stausee. | 
|  | 
| Hladina jezera asi mírně kolísá, o čemž svědčí zbytek kry vlevo nahoře. | 
Na Silvrettu se musí pokaždé oklikou. V roce 2008 jsme se přiblížili od Galtüru, což je z tyrolské strany. Na Piz Buin se jede z Vorarlberska, čili od Bodamského jezera, čili z opačné strany než je Galtür (dá se sámo jet i přes Galtür a na Piz Buin se dohrabat třeba z Jamtalhütte). 
|  | 
| Basecamp pod Piz Buinem byl zde. | 
|  | 
| K dispozici byla i kejtra a Mars (vlevo) měl s sebou i zpěvník (to je ten tablet před nim, kam ta táborová romantika, kurva, spěje?). Pil a pěl i ŽlutoSup. | 
|  | 
| Promotér Arschlochů Ještěrka a vedoucí zájezdu Majkl. | 
|  | 
| Wiesbadener Hütte. | 
Každopádně přístup do sedla Bielerhöhe (2.071 m n.m.) je celkem neobvyklý. Z údolí se vytáhnete lanovkou, pak přesednete do žluté dodávky, která vás dvěma úzkými tunely doveze až k rybníku Silvretta-Stausee ve 2 km nad mořem. Never seen before. K chatě Wiesbadener Hütte (2.443 m n.m.) se dohrabete 3km traverzem po zamrzlé přehradě, pak plochým ledovcovým údolím Ochsental a pak závěrečným výšvihem.  
|  | 
| Navázaná grupa na Ochsentaler Gletscheru. | 
|  | 
| Kvůli panoramatum sem jezdíme. A taky proto, že v Čechách nebyl sníh. | 
|  | 
| Velkej Buin a Malej Buin. Slunce prosvítá sedlem Buinlücke. | 
|  | 
| Grupa traverzuje ze sedla Buinlücke na vrcholový hřeben. | 
Na chatě pracují tři sympatické tetky ze Slovenska, což během našeho pobytu rezultovalo v nepřeberné, více či méně slušné nabídky na leccos, zejména ze strany reprezentanta říše plazů. Ještěrova přímočarost a její důsledky jsou vůbec porozuhodné. Poté, co hostům restaurace tradičně odprezentoval své lepé, ničím nezakryté pozadí, strhla se lavina frivolnosti. Jednoho horami a lihem znaveného Siegfrieda od sousedního stolu to stimulovalo natolik, že pak dával na odiv svůj nezahalený kyj. Ač jsem náturou umírněný náturista, vystrkování ptáka v hospodě mi přišlo mírně nepatřičné.      
|  | 
| MarS (vlevo) a Sup se blíží do sedla Buinlücke. | 
|  | 
| V sedle se nechávají lyže, oblečou se věci na lezení a jde se na vršek. | 
|  | 
| Chlapci v traverzu. | 
|  | 
| Sup vylézá ze žlabu, kterým se dá oběhnout nejtěžší místo. | 
Neděle 2. 3. 2014 byla jasný summit day. V sobotu jsme na chatu šli v mlze, ale o den později se sice trochu honily mraky, ale postupně se vyčasilo až do švestky na nebi. Při vědomí chabé fyzičky a olbřímího bachoru jsem raději vyrazil s asi hodinovým předstihem před zbytkem manšaftu, což se ukázalo jako prozíravé. Do sedla Buinlücke (3.056 m n.m., je mezi Malým a Velkým Piz Buinem), z něhož se vyráželo na vrcholový exponovaný hřeben, jsem dorazil současně s chlapci, což mi umožnilo sdílet s nimi lano.
|  | 
| Zácpa v klíčovém místě. Tudy se i slaňuje. | 
|  | 
| Podvrcholový suťák. | 
|  | 
| Chlapci už jsou na vršku, Sud se zatím zmítá pod ním. | 
|  | 
| Nakonec jsem se dočkal taky. | 
Před sedlem bylo ještě nutné zkonzumovat ledovec Ochsentaler Gletscher. Grupa přede mnou šla navázaná, což mě mírně znervóznilo, ale nechtěl jsem ztratit drahocenný náskok a čekat na zbytek, tak jsem šel nejištěn. Později se ukázalo, že navazování na ledovečcích Silvretty je celkem raritní záležitost (což ovšem nevylučuje tlamu do trhliny, i když je ledovec celkem plochý).
|  | 
| Zleva MarS, Supí hlava, Majkl, Ještěr a Chlup čekají v klíčovém místě, až se uvolní slaňák. | 
|  | 
| Sup slaňuje přes klíčové místo. | 
|  | 
| Sjezd přes Ochsentaler Gletscher. | 
V sedle Buinlücke zapíchnete lyže, navlíknete sedák, mačky a helmu, lapnete cepín a marš. Vrcholový hřebínek má jedno místo, kde se hodí se navázat. Na to konto se tu hromadí lezci, ale dá se to oběhnout  i paralelním žlabem, což byl náš případ. Pak už jen suťákem přilézt k vrcholovému kříži.
|  | 
| Zpátky na chatě - byli jsme trošku povadlí. Zde Chlup. | 
|  | 
| Zde Sup. | 
|  | 
| Zbabělý pondělní úprk do doliny Ochsentalu a do knajpy. | 
|  | 
| Chlup zdolává zamrzlé Silvretta-Stausee. Hospoda se blíží. | 
Chrti MarS s Ještěrem si po sestupu do sedla střihli ještě výlet přes další sedlo do Švajcu, zbytek si sjel kilometrové převýšení až na dno Ochsentalu a pak se ploužil zmíněným výšvihem na chatu. Takový vyprahlo jsem dlouho nezažil, takže jsem se plazil jak želva.
|  | 
| Výhled z terasy hospy na jezero. | 
|  | 
| Jedna z hrází rybníka. | 
|  | 
| Rybník v sedle Bielerhöhe má totiž hráze dvě. Když se protrhne pravá, odnese to Vorarlbersko, když levá, vykoupou se Tyroly. | 
|  | 
| Konečně pivo - vlevo Sud, vpravo Chlup. | 
V neděli už došly síly, ergo místo dalšího vršku jsme s Chlupem zvolili sjezd do údolí a pozorování krajinek od půllitru z terasy Berggasthofu Piz Buin v sedle Bielerhöhe. Slunečný den byl opepřen historkami z prostředí dealerů léčiv. Podle Chlupa námět na román, jen najít někoho, kdo to sepíše.  
|  | 
| Cabrioterasa - když je hnusně, posunou se segmenty vzadu a terasa dostane zastřešení. | 
|  | 
| Artefakty v hospě: lištička... | 
|  | 
| ...kozoroh aka Steinbock... | 
|  | 
| ...a část křemenné drúzy. | 
|  | 
| Hop na lanovku a pápálalá. | 
Při pivním zevlungu na terásce nastala interesantní situace. I když jsme se s Chlupem snažili monitorovat, jestli se už neblíží výkonnější část družstva, chlapci stačili nepozorovaně přeběhnout 3 km dlouho přehradu (cca 40 minut chůze) a sjet dodávkou a lanovkou do údolí. Kolem třetí odpoledne nás probral telefonát z doliny od auta, kde že jako laskavě jsme. Takže úprk dolů a Abfahrt.
 
Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu
 
 
Kde na to bereš čas a lidi? Závidím!
OdpovědětVymazatMístní tahouni mě vzali mezi sebe a odvlekli na kopec.
VymazatNádhernej článek, takhle přesně se to stalo. Místo pro pořádný skialpy. V tomto horku se to čte docela dobře a těším se na vánoční výlet, snad bude:-?
OdpovědětVymazatMichal