Projekt Sloní hlava je v podstatě jen další derivát první jízdy na neutrál, kterou jsme spáchali někdy na podzim 2019. Tehdy jsme se spustili z parkoviště z příhraničním Rosenthalu v Labských pískovcích a po 13km plachtění bez pomoci motoru jsme se ocitli v Königsteinu u Labe. Do Rosenthalu by se možná dalo dojet i přes les ze Sněžníku, jenže tam je zákaz vjezdu. Ale na kole by se les dal v poho projet a natáhnout to o dalších o 6 km. Dvacet kiláků z kopce až k Labi. Dream.
No a jsme u Labe, tak bychom to po rovince mohli domlasknout až do Ústí nL, e? Kilometráž je cca 73 km, což ale ani jeden z nás s JayKayem nedá. Ovšem na polovině cesty sídlí v Dolním Žlebu vodák a horolezec Ranpa! Rozseknout trasu na dvě poloviny a pozvat se k němu na přespávačku? Termín se nakonec vyloupne poslední červencový víkend 2024.
Pauza u Ranpy & jeho ženy Mirandy nám vyřešila jednu část logistických problémů – nemuseli jsme vozit na kole spaní, což by byl asi dost velkej vopruz a patrně by se to neobešlo bez báglu na zádech (což na kole naprosto nesnášim). S druhou částí logistiky – jak se dostat na Sněžník bez nutnosti sedlat vlaky a cyklobusy – nám píchla Hlavička, která nás tam vysadila a stáhla auto zpátky do Ústí nL.
Vyřešením logistiky skončily problémy na trase, pokud nepočítáme přepršky v neděli 28.7.2024 ráno. Z autobusové zastávky Sněžník, celnice jsme se spustili k Labi, pojedli Pommes a Wursty v Königsteinu a pomalu s mnoha občestvovacími / hracími zastávkami se prokousávali v sobotu směr Dolní Žleb a v neděli pak směr Ústí nL. Samozřejmě byl i backup plan v případě počasí / zdravotních komplikací – šup i s kolem na vlak.
Vynikající support nám poskytl i Ranpa, který obstaral kompletní catering s grilovačkou a pivkem večír a bohatou snídačkou ráno. K Ranpovi se kdysi (dlouho před covidem) jezdilo na povedenou akci Dřevkuře, kdy investicí hostů byla fyzická práce při stahování dříví ze strání nad Ranpím domkem a kdy Ranpa recipročně dal do placu uzená kuřata a další dobroty. Teď byl jen catering bez práce otroků (jak stahovače dřeva označoval s oblibou pán domu).
Bonusem byla přítomnost štěnátek, která si pořídil kolem plotu jdoucí Jack Russell s Ranpí psicí. JayKay je tahal jak koťata a od té doby vedeme debaty, že by rád pejska. Vázne to tradičně na otázce, kdo by zvíře venčil – panu řediteli se nechce. Dalším bonusem bylo, že jsme dostali skleničku jalapeňosek z místní produkce i s originální etiketou. Takže – Ranpo & Mirando – díky moc!
Zajímavý je, že všichni s obdivem koukali na celkem 69 km, které jsme zdolali. Číslo vypadá mocně, ale prvních 20 km byl vojeb z kopce, zbytek po totální rovině a celkem jsme to jeli dva dny. Takže ve finále tož až taková sláva neni 😊 Nu a proč Sloní hlava – na mapě má trasa tvar chobotnatcovy hlavy.
Začínáme klesat k Labi.
Drang nach Königstein.
Doprovodné vozidlo s mnoha brašnami. Koncept pochází z devadesátek a furt funguje.
Königstein viděti, blízkost Labe tušiti.
Juž jsme u Labete.
Co by to bylo za vejpravku k dederónovi bez Wursta & Pommes?
Poblíž Bad Schandau.
No a jsme doma, Ranpa se blíží.
Ranpa bydlí trochu na kopci, takže tlačuňk.
JayKay a štěňátka I.
JayKay a štěňátka II.
JayKay a štěňátka III.
Podávaly se i vynikající Ranpí jalapeños a nějakej sirup.
JayKay chilluje na Ranpím sofa. Chčije a nechce se nám ven.
Nakonec jsme se vzmužili a v DC už začal svítit mozol.
%20(1).png)
Žádné komentáře:
Okomentovat