16. 6. 2008

Sasko nejsou jenom písky II. - Wolkenstein a Katzenstein

Místo: Wolkenstein, Německo
Je to tak! Sasko s námi sdílí celý hřeben Krušných hor a s ním pochopitelně i spoustu "štajnů", "wandů" a "felsnů" v nich ukrytých. Není divu, že tyto německé terény unikaly dlouho pozornosti našeho kvakerského živlu, neboť po revoluci jsme se všichni polarizovali západním směrem a když už se jelo k "dederónům", tak to bylo jen do Saského Švýcarska.



Květa Svinaříková leze tříhvězdičkovou cestu Mittelweg 6- v sektoru Zentralwand v oblasti Wolkensteiner Wände.

Kdo by se plahočil v pohraničních lesích za nějakými zelenými šutry, že? Ale s postupem času polarizační faktor zeslábnul a svět se omotal internetovou pavučinou, skrze kterou začaly prosakovat informace o skalních oblastech na druhé straně Krušných hor. Díky tomu se můj lezecko-objevitelský zájem obrátil k severním sousedům, cože to tam vlastně mají.
A tak už tři roky příležitostně oblejzám ty jejich "felsny", "štajny" a "wandy" a zdaleka ještě nejsem u konce, jelikož akční rádius jsem prozatím zvolil do 60 km od krušnohorského kvakerského epicentra - Chomutova. Doufám, že následující "skalní breefing" z mých průzkumných cest poslouží alespoň jako tip pro zpestření vašeho lezeckého jídelníčku, případně jako náhradní cíl pro jarní rozlezbu místo zprofanované Frankenjury.

Wolkensteiner Zschopautal


Hned na úvod bych začal s moderně pojatou oblastí, jejíž historie u drtivé většiny cest nesahá dál než pět let nazpátek. Skládá se z dílčích podoblastí - Wolkensteiner Schweiz, Wolkensteiner Wände, Frauenholz a Himmelmühlewand - nacházejících se v údolí řeky Zschopau u městečka Wolkenstein, které leží 7 km západně od Marienbergu.
Milan Svinčo Svinařík stoupá hvězdičkovou plotnou Privato 6 v sektoru Dachwand v oblasti Wolkensteiner Schweiz.
Jak už sám název napovídá, tak nejvíce lezení a skal lze nalézt v podoblasti Wolkensteiner Schweiz, která leží na pravém břehu řeky asi kilometr po proudu od obce Wolkenstein. Několik zdejších masívů je zkultivováno s německou důsledností tak, že ani v těch nejprofláknutějších "jurskejch klettergartenech" by se za to nemuseli stydět. Dokonce i jednu feratu zde vyrobili. Dle mého soudu ta přemíra železa poněkud kontrastuje se zákazem magnesia, ale proti gustu žádný dišputát.


Pohled od nádražní hospody "vagón" přes řeku na sektor Zentralwand v oblasti Wolkensteiner Wände.
Jak už bylo řečeno, spousta cest zde vznikla teprve před třemi až pěti lety a svým charakterem je poplatná své době, takže logiku v nich moc nehledejte. Celkem je tu asi 130 cest do obtížnosti 9-, přičemž nejvíc jsou zde zastoupeny pětky, šestky a sedmičky. Výška skal se pohybuje mezi 15 až 20 metry.

Svinčo v hvězdičkové spárce Regenriss 4+ v sektoru Getrennter Fels v oblasti Wolkensteiner Schweiz.
Složením se jedná o rulu s výraznou deskovitou odlučností. Strukturu zdejších skal lze připodobnit ponejvíce ke Strašidlům u Horní Blatné nebo ke Kálku. Jistou nevýhodou této oblasti je zvýšená návštěvnost, čemuž se vzhledem k vysoké kultivovanosti skály nelze divit.

Katzenstein bei Pobershau


Tyhle skály leží cca 10 km severozápadně od Kálku, v údolí potoka Schwarze Pockau. Toto údolí zvané Schwarzewassertal je plné skal. Lézt se ale smí jen na několik v průvodci popsaných věží a masivů, jež se nacházejí přímo u cesty, kde panuje čilý turistický ruch.
Třicetimetrová rulová krasavice Katzensteinnadel.
Nejvyšší skálou je masiv Nonnenfelsen se čtyřicetimetrovou údolní stěnou, ve které vedou vesměs lehčí cesty. Nejhezčím útvarem je však opodál stojící třicetimetrová věž Katzensteinnadel. Že se jedná o kvalitní skalní útvar potvrzuje i fakt, že zde vytýčil tříhvězdičkovou cestu i věhlasný saský pískař Herbert Richter. Kousek ve svahu za těmito skalami je menší masív Goldkrone a na druhé (pravé) straně potoka je v současnosti zakázaná skála Teufelsmauer.

Na dominantu oblasti Katzenstein - masiv Nonnenfelsen - vedou vesměs lehčí cesty.
Složením se jedná o typickou červenou ortorulu, jakou máme například na Kočce u Pyšné, Jedláku či v Kálku na české straně Krušných hor na Chomutovsku. Skály jsou protkány křížem krážem cestami a jejich variantami, přičemž ty starší cesty jsou hezčí, neboť sledují nějakou logickou linii. Moderní cesty jsou zde mnohdy vtěsnané a vynucené linie, které celkový dojem spíše kazí.
Dohromady je zde asi 60 cest a variant v obtížnosti do 8- , přičemž nejvíce cest je zde v rozmezí 5+ až 6. Fixní jištění není tak husté, což vytváří prostor pro vlastní tvorbu s jistítky! I zde je magnesium zakázané! Dle mého soudu, pravověrný Krušnohorec tuto oblast nesmí vynechat!


Text: Milan Svinařík, Horoklub Chomutov
Foto a mapa: Archiv Milana Svinaříka
Pozn.: Článek původně vyšel na webu EuroClimbing, zde je znovu publikován s laskavým svolením autora.

Žádné komentáře:

Okomentovat