6. 6. 2008

Lofoty – lezecký ráj na severu Evropy

Místo: Lofoty, Norsko

Pro návštěvu Lofotostrovů na severozápadě Norska, jsme si vybrali červen, který tu patří k nejsušším obdobím – pouhých 14 dešťových dní :-). Na počasí jsem měli skutečně neuvěřitelné štěstí, protože v období mezi 6. a 20. červnem 2008 pršelo všehovšudy dvakrát.

Hanka Nešutová ve druhé délce cesty Bare Blabaeren 5-.
Celou dobu jsme se pohybovali v oblastech Henningsvaer a Kalle, které patří k lezecky nejvýznamnějším. Na Lofotech ve většině případů narazíte na krásnou nelámavou kompaktní žulu, protkanou spárami všech možných tvarů a velikostí.
Místní lezci jsou hrdí na to, že na celých ostrovech je jen nezbytné minimum borháků. Jediné železo, které v cestě často najdete, je slaňák. Ale ani to není pravidlem, protože velké množství cest se sestupuje pěšky. Tento stav se místní snaží udržet a rozhodně nepřivítají někoho s vrtačkou.
Městečko Henningsvaer.
V cestách bez problémů využijete dvě sady friendů – nejčastěji menší a střední velikosti, jednu až dvě sady vklíněnců a abalaky. Dvě sady pres a dvojčata nebo půlky jsou téměř samozřejmostí, hlavně ve vícedélkových cestách, které mají spíše horský charakter. Místní klasifikace je asi o půl stupně tvrdší (zdejší 6 je asi 6+ UIAA, u zmíněných cest je místní klasifikace), ale za to je relativně spolehlivá.
Devátá délka cesty Vestpillaren 6, tzv. Slanting corner.
Lézt se dá hned nad tábořištěm v oblasti Kalle, kde jsme strávili 14 dní, na jedno- až čtyřdélkových stěnách – např. jednodélková Left-hand crack 6. Od stanů je také vidět impozantní severní stěna Vagakallenu, přezdívaná Bonattiho pilíř Lofot s dnes už legendární cestou Freya 8/A3.
Pro seznámení s terénem doporučuje lezecký průvodce Lofoten Rock oblast Paradiset asi 10 minut pěšky od tábořiště. Jsou tady bouldery a krátké jednodélkové cesty, ale jet skoro 4.000 km kvůli desetimetrovým cestám za to nestojí.
Sušení tresek I.
Vpravo od Paradisetu se tyčí Myggapillaren se dvěma dvouhvězdičkovými cestami - čtyřdélkovou Wee Beastie 6 a devítidélkovou Mygga 5+. Shodli jsme se ale na tom, že ani jedna z nich si hvězdičky nezaslouží, navíc průvodcem avizované štandy v cestě nejsou. Prý snad urezly vlivem mořského vzduchu, ale my nenarazili ani na stopu po tom, že by tam někdy byly. V místě popsaného štandu v první délce cesty Mygga byla jen hladká žula.
První délka cesty Vestpillaren 6 (467 m, 10 délek) na impozantní stěnu Presten.
Lezecky nejvděčnější, nejkrásnější a největší je oblast Henningsvaer, která se nachází přibližně 15 minut autem od tábořiště a táhne se několik kilometrů podél moře až do městečka stejného jména. Jedním z taháků této oblasti je impozantní stěna Presten se skoro pětisetmetrovými cestami.
Na stěnu Presten vedou téměř pětisetmetrové cesty.
Nejlezenější je cesta Vestpillaren 6 (467 m,10 délek), takže když je hezky, je nutno počítat s dalšími lezeckými dvojkami. Řešením je nastoupit brzy, ale stěna je až do 12 ve stínu. Nebo lze naopak využít polárního dne a nastoupit až pozdě odpoledne. Z Prestenu jde slanit jen z prvních 4 až 5 délek. Sestup z vrcholu vede okolo po hřebenu (asi 1,5 hod). Lezli jsme i cesty Codfather 7 a Yperpresten 6, ale jen k posledním slaňákům.
Krásná oblast na rozlezení je Gandalf s jedno- až trojdélkovými cestami nebo oblast Pianokrakken s převážně jednodélkovými cestami. Všechny oblasti jsou v podstatě u hlavní cesty, maximálně 5 minut do kopce.
Vrchol sektoru Gandalf, v pozadí městečko Henningsvaer.
Jsou zde ale cesty, kvůli kterým se vyplatí jít i dál. Krásná sedmidélková Bare Blabaer 5- je asi hodinu cesty podél zálivu nebo Dr. Jekyll 6 (52metrový ádrovský rajbas se sedmi nýty) s 20 minutovým nástupem. Určitě stojí i za to drápat se 15 minut do kopce pod nástup Solens Sonner 6 (135 m), která se tyčí nad zálivem. Cesta je nádherná, i když trošku odvážná, hlavně ve druhé délce.
Dr. Jekyll 6 – 52metrový ádrovský rajbas se sedmi nýty.

Průvodce


Těsně před naší návštěvou vyšel v nakladatelství Rockfax nový horolezecký průvodce Lofoten Rock od Chris Craggs a Thorbjørna Enevolda, který je k dostání třeba v knihkupectví ve Svolvaeru za 392 NOK (aktuálně asi 3 Kč). Průvodce je plný fotek, podrobných popisů cest a dalších užitečných informací.

Spaní

Čtrnáct dnů jsme bez jakýchkoli problémů volně tábořili v zálivu v oblasti Kalle, asi 5 minut cesty autem od hlavní ostrovní magistrály. Na tábořišti jsou záchody, kohoutky s pitnou vodou, dřevěné stoly s lavicemi a odpadkové koše. Místní technické služby ovšem nefungují příliš často, takže přetékající pytle s odpadky brzy skončily v péči místních racků. Ti jsou schopni rozklovat téměř cokoli.
Sušení tresek II.
Lofoty jsou lezecky krásná a fotogenická oblast, kam určitě stojí za to se vrátit. Jen kdyby to nebylo tak daleko. Nezapomeňte k lezečkám přibalit i prut, protože místní tresky příjemně zpestří dovezenou instantní stravu.
Text: Hanka Nešutová
Foto: Archiv Hanky Nešutové
Článek původně vyšel na EC.

Žádné komentáře:

Okomentovat