Když jsem se teď koukal na své hodnocení ferraty Nonnensteig v Jonsdorfu v Žitavských horách, což je německá část Lužických hor, dal jsem tomu jen tři hvězdy. Poprvé jsem místní klettersteig sjel 10.8.2012 s Buničinou. JířuLí a Pepinem. V mezidobí se na scéně vyskytl JayKay, který dorostl na ferratistu. Kolem komína jsme už ferraty trochu vyžrali, tak jsme v sobotu 22.7.2023 vyrazili trochu dál a volba padla na Nonnensteig. Průběh výstupu jsem si cca pamatoval, ale přišel mi o hvězdu hezčí než minule.
V Jonsdorfu parkujeme na parkáči poblíž hotelu s gondolami, od nějž je to k nástupu jen pár set metrů. Házíme na sebe ferratový sety i haldu expresek, kterou si prodlužujeme dosah jistících smyček - JayKay skrz svou malou vejšku, já skrz krátký smyčky. Nástup je svižnější, ale v pomalém tempu, kdy pouštíme rychlejší ferratisty, se systémem koutků dohrabeme k prvnímu houpacímu mostku. Ten po menších diskusích - viz video - jej zdoláme.
Na plošině za mostkem JayKay chvíli bouldruje a pak se systémem zářezů dostáváme až k nejfotogeničtějšímu místu na trase - k traverzu doprava na hranu a následujícímu výlezovému žlábku. Moc pěknej a vzdušnej úsek. Následuje plošinka pod klíčovým místem - krátkým převisem. Dá se to i obejít zprava nouzovým východem (jak se píše na místní ceduli), ale máme už praxi s Pastejře a převis v pohodě vyhákujeme.
Pak už nás čeká vršek a zápis do Gipfelbuchu, ale zábava nekončí. Z vrcholového balvanu je zajímavej slez do komínka, pak přes finální špičus a slez dospějeme k visutému mostu nad Černou chodbou. Na vejletě před lety tu děvčata vydávala skřeky, ovšem ani JayKay nezůstal pozadu. Samostatně to mládenec moc nedával, tak jsem ho přicvaknul na jedno z lan a za velkého bengálu přetáhnul jak na lanovce.
Pro cestu nazpátek k autu jsme zvolili modrou značku přes Cikánské světničky, což je moc pěkná chodba vymodelovaná nějakou vyvřelinou. Původně jsme si trip plánovali s přespáním v lužickohorských hvozdech, ale na jinak vcelku pěkném parkovišti U Jana nebyl signál, což nás oba prudí, tak jsme to šoupli domu do postýlky a druhej den se šli cachtat na koupák do Brný.
Polohustá dvojka na nástupu ferraty Nonnensteig v Žitavských horách.
Na první polici v Nonnensteigu.
Už to stoupá.
Houpací mostek.
Když na něm stojí stokilovej fotr, tak se ale moc nehoupe.
Po mostku se vyleze nahoru ke traverzu.
Nejfotogeničtější místo výstupu. Model zapózoval vzorově.
Dvojka pod žlábkem nad fotogénou.
Crux aneb klíčové místo má objížďku traverzem doprava.
Nejtěžší místo na ferratě Nonnensteig je tenhle převísek. Hákli jsme.
Zápis do Gipfelbuchu. Mírně jsem vyprudil chlapce za neúsporný zápis na random stránku. A bylo zle.
Zlej pohled za předchozí sekretářčinu troufalost.
Na lanovém mostě nad Černou chodbou, což je finální překážka na trase, bylo veselo. JayKay se trochu šprajcoval, tak jsme to sjeli metodou lanovka a bylo po ptákách.
Dvorek u hospody na Nonnenfelsen. Pivo jsme si tu nedali, bo měli zavříno a po dvorku běhali na volno pitbulové.
JayKay na vyhlídce Nonnenfelsen. To světlý vzadu uprostřed je polská elektrárna a hnědouhelný důl v Turowě (PL).
JayKay relaxuje na lavičce v Zigeunerstuben.
K autu jsme to střihli po modré přes Zigeunerstuben (asi Cikánské světničky), kde nejspíše vlezla mezi pískovce nějaká čedičová žíla (jak se v tomto kraji často stává) a na kontaktu s pískovcem jej přetavila do hladka a do pitoreskních tvarů.
JayKay neměl po ferratě ještě dost a šel se dorazit na hřiště vedle knajpy pod skalama. Sekretářka toho využila k finalizaci úspěšné výpravy žejdlíkem za 4,80 €.
.jpg)
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat