Když ve vesnici o 50 číslech a 50 obyvatelích funguje instituce s názvem zoocentrum a muzeum, zpozorníš, znejistíš a dumáš, co to může bejt zač. Nějakej vesničan s obsedantně - kompulzivní poruchou nahromadil starý kafemlejnky a řiká tomu muzeum + k tomu pěstuje králiky a to bude ten zookoutek, řikal jsem si, ale stejně jsem si to poznamenal do Bucket listu, protože tyhle malý privátní zoošky můžou bejt větší zážitek než ty velký. V úterý 28.9.2021 na svátek nějakýho toho pobodanýho jsme s JayKayem a Hlavičkou vyrazili na obhlídku Samuelovy jeskyně ve Sloupu v Čechách. Byl to jen krátkej walk, a protože se honila mračna, vzali jsme brzkýho navrátila.
Hned, jak jsem zjistil, že od září 2021 bude v drážďanské galerii Gemäldegalerie Alte Meister výstava holandského barokního malíře Johanesse Vermeera, velmi jsem zbystřil. Taková hvězda a tak blízko? Must see. Na výstavě se mělo objevit 10 Vermeerových obrazů, což vypadá na první pohled málo, Vermeer ovšem za svůj nedlouhý život namaloval dohromady 37 děl. Kvůli covidcholeře bylo jasný, že je potřeba vyrazit co nejdřív, protože epidemie se bude s přibývajícím podzimem zhoršovat. Plus bylo evidentní, že zájem o výstavu bude enormní. Den D nastal v neděli 26.9.2021, kdy jsme sem vyrazili s maminečkou a její kamarádkou Evou Šimonovou.
Poznávání šutrů je jeden ze směrů, kterym se s JayKayem drobně posouváme v přírodních vědách (jo, taky bychom měli trénovat ty tkaničky, ale tohle je zábavnější, mže). Před časem objevil sekretariát jeden geo gem v podobě vrásy u Petrovic na Ústeccku. To je z Aussigu na dostřel, takže jsme návštěvu zařadili mezi akce formátu poo, což značí, že se vyzvedneme ze školky a prcháme do lesů, vod a strání feat. na klouzačky, houpačky a kolo. Dost se nám ty poo akce vopakujou, takže vrása byla vítaným zpestřením. Na lov do Petrovic jsme vyrazili ve čtvrtek 23.9.2021.
Kdyby mi Dan Hasič Hölzl nevrazil v roce 2004 do ruky vrtačku a nepřiměl mě na Tašově vrtat díry do skal, tuhle story bych se asi nikdy nedozvěděl. Když bylo dovrtáno, borháky vylepeny, přišlo na řadu sestavování lezeckého průvodce. A protože si suché popisy skalních cest žádaly nějakou zajímavou historku do vlastivědného apendixu průvodce. I hle, hlubiny internetu vydaly krvelačnou story bratří Salhausenů se šťastným koncem a z toho pramenící zájem o saskou renesanci. Pojďme si tu story připomenout.
Od parní vodárny na střekovském nádraží v Ústí nL z roku 1874 jsem toho moc neočekával, spíš teda nějakou ruinu a v ní vorezlý zbytky strojů. V neděli 19.9.2021 jsme měli s JayKayem naplánovanej lov památek v rámci Dnů evropského dědictví, tak jsme se sem vydali. Na jídelníčku jsme ten den měli vodárnu a dava kostelíky postavené ve stylu saské renesance - ve Svádově a ve Valtířově. Vodárna je mela - barák s vodárnou trochu zchátralej je, ale vevnitř je vopravdovej poklad - funkční parní stroj! U vchodu se nás hned chopili starý mazáci a dali nám důkladný školení, jak tahle věc premávala.
V neděli 5.9.2021 se nás po bruslokoluňku na hradčanském letišti zmocnil s JayKayem hladík, tak jsme vyrazili hledat hospodu, kde by nám dali nažrat. Ovšem v Doksech už bylo po sezoně a zavříno, v Bělé pod Bezdězem bylo totál mrtvo, tak jsme se sklouzli až do Mladé Boleslavi, kde klapla hospoda U Bičíků. Když už jsme v Bolce byli, provedli jsme nápor na místní Škoda Muzeum. Je vidět, že maj vatu. Expozice luxusní, zajímavá je i trochu zastrčená výstavka prototypů a závodních aut, vtipná vložka s plastikami Davida Černého. Pak ještě vycházka za sysly na Radouč a nach Hause. Dobre bolo.
Předpověď na víkend 4.9. - 5.9.2021 byla pozitivní. Původně byla idea jet do Bikeparku Polevsko, ale objevil se požadavek přistavit vůz již v 9.00 a sbalit to kolem 15.00 kvůli latéčku s kámoškou v océčku (čti kafe v obchodním centru). To jsme s JayKayem odmítli kvůli pakárně s ranním vstáváním a montáží nosiče a následným brzkým koncem v půli slunečného odpoledne. Místo toho jsme se rozhodli zapojit Fabia Camper a vyrazit na kolo/brusle k Mácháči. A bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat.
