Někdy na sekretariátu P1BS sedíme s hlavou v dlaních, co se panu řediteli bude podávat za kolejny program rozrywkowy, někdy to tam padá samo. Ve středu 23.8.2023 vyklopila Daniela Pilařová z Českého rozhlasureport, že Karel Bělina navrtal na českokamenické Jehle novou ferratu Uchem jehly C. Ve čtvrtek 24.8.2023 máme volno, takže program je jasnej - kouknout, co to Kodl& spol. vybudovali a přelézt si to. Podle reportáže to má být OK pro děti a děčínská legenda Jarda Uher dokonce navrhuje obtížnost B místo C. A Jardovo hodnocení sedí.
V České Kamenici necháváme auto u domova pro seniory na konci Sládkovy ulice. K Jehle je to odtud po modré značce snesitelných 800 m, byť do kopečka. Nechce se mi bloudit a ve vedru hledat začátek ferraty, tak volám Daniele s prosbou o pomoc. Prý pořád nahoru až k prvním schodům na vyhlídku, doleva přes zábradlí a po pěšince k ferratě.
Danielin popis perfektně sedí (díky!), takže za chvilku jsme v sedýlku mezi masivem Vyhlídka a věžkou Trubač, kde narážíme na první ocelové lano. Nahoru ze sedla to vede pěkně po skále, dolů pak hlinitým žlabem. Později se domáknu, že to je sestupovka. Moc se nám tudy nechce, tak obcházíme Trubače zleva lesem. Dorazíme na pěkný plácek mezi Vyhlídkou a vlastní Jehlou, kde posvačíme.
Z plácku vedou dvě větve ferraty - PRAVÁ (sestupovka, do zmíněného sedla mezi Vyhlídkou a věžkou Trubač) a LEVÁ, což je konečně vyhlídnutý směr Uchem jehly C. Ucho vypadá už na první pohled moc pěkně - zlehka sešikmené čedičové sloupky v položené stěnce poslouží jako stupy a chyty, žádné kramle, jen ocelové lano. Ve stěně je trochu trav, ale to se časem oleze. V mezičase dorazí borec, kterého pouštíme před sebe.
A je to tak. JayKay stoupá jak dým, sám si hledá stupy a chyty. Velká parádička, Karel Bělina má pro vedení cest zkrátka cit. Kdysi jsem byl poctěn udělat s ním pár cest v Ostřížích stěnách v Rájci na Ústecku a funguje to zhruba takhle: Karel přijde pod stěnu, řekne, kudy cesta povede, jak bude těžká a kde bude kruh. A tak to pak v reálu dopadne. Po 2/3 délky ferrata trochu zlehkne a málem mineme knihu. Ještě, že je krabice na ni natřená oblíbenou Karlovou oranžovou barvou.
Zbytek ferraty je členitější, takže je čas i na nějaké focení, filmování a výhledy do krajiny, které jsou mimochodem fantastické. Kužele i kupy České středohoří a stolové hory Labských pískovců tu máte jak na dlani. Celkově má klettersteig tak 20 - 25 m, vyšší stěny masiv Vyhlídka nenabízí.
Je ale možnost vzít věci na lezení a vylézt na sousední Jehlu, kam vede i ukloněná jednička. Nebo třeba zapojit ferratu do prima okruhu nad Českou Kamenicí přes miniatury mlýnků, 4 vyhlídky, 4 vilky a kapli s ambitem. My jsme měli Affenhitz, tak jsme to poslali do chladivých vod místního koupaliště, kde točej skvělou apu Svižnej Emil.
Ferrata Uchem jehly je hodně vydařené dílko. Krásná příroda, daleké výhledy, pěkný výstup. S JayKayem máme letos Rok ferrat a Ucho patří k těm nejhezčím, co jsme zatím sjeli.
Jak k ferratě Uchem jehly - Daniela Pilařová z Českého rozhlasu nám poradila jít shora = u prvního schodiště na vyhlídku přeskočit zábralí a následovat pěšinu. Ta nás dovedla k PRAVÉ větvi ferraty. Její vrcholová partie vede pěkně po skále - z reportu Daniely Pilařové jsem se dovtípil, že tohle je sestupovka...
Nad PRAVOU větví ferraty - sestupovkou - na masivu Vyhlídka visí pár čedičových píšťal, které by si zasloužily pajcrovací kůru. Pohled ze sedla mezi Vyhlídkou a věží Trubač.
Pěkný plácek u začátku PRAVÉ i LEVÉ (= Uchem jehly) větve klettersteigu je na svačinku - Křivinku jak dělanej. Na Jehlu za JayKayem vedou docela zajímavý lezecký cesty. Má i slaňák.
Dolní část PRAVÉ větve ferraty - sestupovkou - vede tímhle hliněným žlábkem. Moc nás neoslovil. Vpravo věžka Trubač.
A tohle je LEVÁ větev ferraty, tedy Uchem jehly. Začátek vede po položené skále. Ferrata je bez kramlí, protože čedičové píšťaly nabízejí luxusní stupy (i chyty). Kdo někdy lez na Kašparákuu Nového Boru, ví, o čem je řeč.
Na nástupu Uchem jehly je připevněn tento nákres bez jakýchkoli popisků. Ucho je nejspíš kombo bledě a tmavěmodré čáry.
JayKay si prohlíží nástup a myslí si, že jdeme na věc.
Nakonec se ale přiřítil borec, kterého jsme pustili před sebe. Počkali jsme až se vydrápe nahoru, protože to lez trochu jak slon v porcelánu a házel pod sebe šutry. Na druhou stranu není skála ještě olezená, takže s volnými kameny je nutné počítat.
Konečně jdeme na věc.
Myslim, že pro děti OK. Sám si hledal stupy, lez plynule, dobrý. Nervat do skály kramle bylo dobrý rozhodnutí.
Výhledy do kraje na Středohoří a Labské pískovce jsou dost nóbl. Vlevo věž Jehla.
JayKay ve 2/3 cesty, kde je skála členitější. U javoru vpravo je kniha.
Při popolézání po ferratě jsme knihu málem minuli. V době naší návštěvy byla provizorně položená v díře asi ve 2/3 cesty. Zachránil nás sytě oranžový nátěr krabice na knihu, tzv. Bělinův suřík. Karel v něm kdysi máčel i kruhy, ale to mu ochranáři zatrhli, protože to údajně plašilo fógly.
Zákoš vypadá celkem spoko a v poho.
Finální partie pod vyhlídkou na Jehle v České Kamenici.
Ocelové lano je dovedeno pěkně až ke klandříku turistické cesty. Vyhlídka parádní, s pěkně označenými výhledy na okolní hory.
Finále obstaralo koupaliště v České Kamenici, kde maji na čepu Svižnýho Emila z Pivovaru Falknštejn, pro něhož mám zvláštní slabost. Voda osvěžující, navíc jsme potkali i novinářské eso z Reflexu Máťu Bartkovského v epesních plavkách s Lidl vzorem a na kejtru tu brnkal frontman Houpacích koní Jiří Imlauf, kterej mi kdysi v MFD dělal korektury.
%20(1).png)
Ale jo
OdpovědětVymazatproč? proč dělat tyhle paskvily na těchto místech....
OdpovědětVymazat