"Dal bych si výkop černých diamantů," prohlásil Tomík, JayKayův pražskej bratranec, když jsme v sobotu 23.9.2023 ladili společnej program na severu Čech. Narážel na naši minulou šutroakci z června 2022, kdy jsme byli sbírat kaersutity v Suleticích a thomsonity na Pustém vrchu u DC. Celkem mě Tomíkova hyperbola pobavila, protože taky rád nadsazuju - když jdeme s JayKayem na šutry, hledáme "drahokamy", i kdyby to měly bejt polní šutry v příkopě. Takže černý diamanty jo, ale tentokrát trochu jinde.
Shodou okolností jsme na augitech na Paškapoli, v sedle mezi Teplicemi a Lovosicemi na bývalé E55 přes Středohoří, byli s JayKayem krátce před tím - ve středu 6.9.2023. A skončilo to smíšenými pocity. Krystaly dobrý, udělali jsme si i unveiling u jezera Milada za přítomnosti horskejch influencerek Radůzy a Světlany. Koupačka na začátku září byla výtečná.
Co se úplně nepovedlo, byl zástřel Sektetářky šrapnelem z majzlíku. Když jsme s JayKayem jeli na Kótu PX63, narychlo jsem koupil ve stavebninách palici a majzlík. No a 6.9.2023 na Paškapoli při rozbíjení šutru s augity vystřelila z plochého sekáče aka majzlíku okuj a usadila se mi pod kůží na předloktí. Asi měsíc mně tam pila krev, až jsem zašel na RTG a chirurg mi ji následně vyříznul.
Šipka ukazuje, co se z majzlíku odlomilo a vlítlo mi pod kůži nad předloktí.
Lékařská zpráva - rentgen potvdil kov pod kůží.
To je von, mizera.
Po "operaci".
Ale zpátky k výpravě s Tomíkem. V sobotu 23.9.2023 jsme si dali spicha na Paškapoli a nalovili nějaký černý diamanty/augity. Pak jsem dumal o výstupu na nedalekou Milešovku, ale tam už jsem byl 100x, tak jsem ukecal Prahy - Tomíka, tetu Zuzu a strejdu Filouse - k výstupu na Bořeň. Taky jsem pošilhával po následném prodloužení do mosteckého muzea na výstavu minerálů ze sbírek Ladislava Blahy.
Krystaly augitu z Paškapole jsou dobrý baga.
Vejstava minerálů ze sbírek Ladislava Blahy v mosteckém muzeu je za mě nic moc.
Tomík (v popředí) a JayKay za stromem na nalezišti augitů na Paškapoli. Z hlediska kinderů je to dobrej flek - pravděpodobnost nálezu vysoká, krystaly celkem velký, je to hned u silnice.
Bořeň, bych řek, všechny mile zaskočila, protože takhle skalnatej kopec se u nás jen tak nevidí. Nej překvapení přišlo na podvrcholové vyhlídce, kde jsme narazili na kvetoucí (!) koniklec luční český. Koncem září! Kadaňský botanik Radek Fišer nám vysvětlil, že jde o remontaci = schopnost rostliny opakovaně kvést (popř. i plodit) během jednoho vegetačního období. "U některých druhů, např. růží, je to poměrně běžný jev. U konikleců tento jev také není vzácný," napsal.
Pak teda vejstava minerálů že sbírek Ladislava Blahy. Nevim, podle mě takovýhle podprůměrný vzorky na muzeální expozici, kde bych očekával sbírkovou kvalitu, nepatřej. Finále obstaral steak house nedaleko muzea, kam nás Prahové vzali na gábl. Díky!
JayKay a Tomík cestou na vrchol Bořně.
Koniklec luční český kvetoucí kousek od vrcholu Bořně koncem září 2023.
JayKay a Tomík (s dalekohledem). Jednotlivě hodňoušci, ve smečce tam zafuguje jistá sígrovská synergie.
JayKay, Tomík, stejda Filous a teta Zuza na vrcholu Bořně.
Vrcholová svačinka.
Byla i vařená vajíčka.
Úspěšnou výpravu jsme završili v taverně U nebožce, kde se JayKay neúspěšně popral s bully se skóre 0 : 2.
Žádné komentáře:
Okomentovat