Při otvíračce geoexpozice v mosteckém muzeu 1.4.2023 jsem potkal legendárního ústeckého lezce a horosloužícího Tomáše Plívu, kterej po mně nastřílel pár dobrej tipů na nestandardní akcičky a místečka. Jedním z nich bylo Podkrušnohorské technické muzeum (PKHTM) poblíž rafinérie v Záluží. Zaimplementoval jsem to do Bucket Listu a nechal to uzrát do neděle 28.5.2023, kdy jsme s JayKayem trávili víkend v Mostě - lezli jsme a sbírali oranžovej natrolit a objížděli Jezero Most. Závěrečný nápor minitripu jsme vedli na PKHTM, což je v podstatě důlní muzeum.
Hlavní devizou důlního muzea, což je bývalý Důl Julius III, je autentičnost a pohyblivost - hlava důlního kombajnu se točí, funkční je parní stroj, co pohání důlní výtah, svezete se v závěsné důlní drážce! To se jen tak někde nevidí. K tomu autentická hornická šatna, která vypadá, jakoby ji horníci právě odešli, byť se tu netěží už 30 let, protože už nebylo co - důl byl tzv. vyuhlen.
Ve vnitřních expozicích pak narazíte na rozsáhlé modely dolů, výstavku minerálů, záchranářský koutek a další atrakce. Venku jsou pak buldozery, vlaky a další hračky, do nichž si můžete vlézt. Je toho fůra - však taky prohlídka trvá 2,5 hodiny a dospělec/dítě vyplázne 220/100 CZK. Chtělo by to jen nějaký drobný na investice a taky na reklamu. Ale jinak fakt dobrý, tahle zapadlá perla je u mě pět hvězd.
Podkrušnohorské technické muzeum je bývalý hlubinný důl Julius III. Trafostanice u vstupu slouží jako galerie. Její industriální charakter je impresivní.
Řetízková šatna, čistá část. Tady si horníci nechávali civil, který zavěsili na hák a řetízkem přes kladku vytáhli ke stropu.
Ve špinavé části visely fáračky - tedy pracovní oděv horníka. V šatně se topilo, protože hadry havířů byly nezřídka mokré. Podle průvodce si měnili oblečení jednou za týden.
Ve sprchách to vypadá, jakoby horníci právě odešli. Těžit se tu přestalo v půlce devadesátek.
Oblečení v řetízkové šatně.
JayKay obdivuje turbínu. Prej to vyrábí elektriku. Až doteď jsme si mysleli, že proud vzniká v zásuvce.
Fárací/důlní/hornické známky sloužili primárně k evidenci, zda je horník v dole, nebo na povrchu. Na jednu z nich se vydávala svačina, na další lampa a dýchací/měřicí přístroje (pokud si to dobře pamatuju) a jedna se dávala štajgrovi, což je důlní dozorce, který se stará o bezpečnost.
Úložiště známek.
Lampy, helmy a přístroje na měření výskytu důlních plynů.
Totok prý vyrábělo sodovku/sifon.
JayKay a důlní vláček.
Důlní věž tahala výtah s horníky nebo hunty (důlní vozíky) s uhlím z hloubky blízko 200 m - max. hloubka byla 186,5 m.
Sokl bývalého komína kotelny, která dodávala teplo parnímu stroji.
Parní stroj - je funkční! - tahal důlní výtah.
Když jedna klec jela nahoru, druhá dolů. Toto je ukazatel hloubky, v níž se klece nacházely.
.jpg)
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat