Římský Volubilis a nedaleký Meknes v Maroku. Konec tripu s Běluhou

Na závěr našeho marockého tripu jsme s Běluhou v neděli 2.11.2014 zajeli do bývalého římského města Volubilis a současného sousedního Meknesu. Římani dobrý, hlavně ty mozaiky, jen bába v suvenýrech mi chtěla prodat magnet za 8 €, což se asi posrala, protože takovou pálku bych nedal ani v Evropě, natož tady. Tím je asi popis událostí v Maroku u konce. Pěknej trip to byl.

Mešita pro 100.000 lidí a jak přibyli židi do Casablanky

V sobotu 1.11.2014 nás okruh po Maroku zavál do třímilionové Casablanky. Tady je hlavní atrakcí Mešita Hasana II. postavená za děsný háky - 14,5 mld. CZK. Halt, když se chcete předvádět, musíte mít v kešeni chechtáky. Další pozoruhodností byla výprava po přilehlé medíny - starého města s křivolakými uličkami - kde bývala významná židovská čtvrť. Taky jsme se dozvěděli, jak se tu vůbec židi ocitli. Podrobnosti jsem nacpal k popiskám u fotek.

Maroko u vody: ústřice, pláže a portugalská cisterna

Po celodením šmajdání v Marakéši ve čtvrtek 30.10.2014 jsme s Běluhou vyrazili směr Atlantik. Za tmy jsme se dovalili k městu Safi a tam přechrupli v autě na klifu u moře. Mířili jsme do Casablanky, ale mezi dvěma velkými městy jsme si chtěli dát odpočinkový den u Atlantiku. A jak řekli, tak udělali.

Marakéš: mešity, hadi, náboženská škola, pomerančovej džusík a echt koželužna

Po failu na Tubkalu jsme se ve středu 29.10.2021 vrhli do s Běluhou do víru velkoměsta - sjeli jsme pod hory do Marakéše. Ten nabízí pár zajímavejch vopičáren - nějakou tu mešitu, náboženskou školu medresu, stánky s pomerančovým džusem a i tržnici aka súk. Highlightem se nakonec stala návštěva echt koželužny, kde se v různejch bazénkách zpracovává kůže za pomoci holubího trusu, popela, louhů a dalších vitamínů. Smradu jak v Cařihradu, ale zážitek mocnej. Trochu nás voškubali, ale to k tomu v místních krajích tak trochu patří. Následoval přesun na pobřeží Atlantiku a restday. 

Jebel Toubkal netrefen aneb Jak Běluha přišla o lano

Občas se něco nepovede. Mně se v říjnu 2014 nepovedlo trefit nejvyšší horu Maroka Jebel Toubkal (4.167 mnm). Po lezení v Todře nás s Běluhou čekal 400 km přejezd do vesnice Imlil ve Vysokém Atlasu, která je východiskem pro výstup na kopec. Do Imlilu (1.740) jsme dorazili v pondělí 27.10.2014 v noci a přechrupli stejně jako v předchozích případech v pronajaté Dacii Logan.

Ráno jsme se spakovali včetně spaní, parkli auto někam, kde se nemusí platit, Běluha si koupila nějaký cukrátka v místním shopu a vydali se na čtyřhodinovou (11 km) cestu na chatu Refuge du Toubkal (3.160).

Todra dobrá - marocká soutěska, verze Softmover

Na podzim roku 2014 jsem se ocital ve stavu jisté singlovitosti, tak byl prostor pustit se do nějaký větší akce z bucket listu. V něm se již léta vyjímalo lezení v marocké Todře. Se spolucestovatelkou Jitkou Gartnerovou aka Běluhou jsme se domluvili, že mu věnujeme 2 dny. Další plán byl výstup na nejvyšší marockou horu Jebel Toubkal, prohlídka Marrakéše a Casablanky a nějaká ta kultůra a pamětihodnosti.

Ohře 2014

Tradiční Podzimní Ranpovská Ohře proběhla v roce 2014 o víkendu 18. – 19.10 za účasti Barošová Markéta, Křivinka Filip, Namyslov Saša, Plšek Martin, Šauli Jan, Švec Martin a Uher Jarda. Počasí i voda OK. Zápis vložen ex post – až v roce 2018.

ODTAJNĚNÍ - Výří skály v Průčelské rokli + PRŮVODCE

Již tuto sobotu 13. září 2014 v 10.00 bude odtajněna nová lezecká oblast - Výří skály v Průčelské rokli nad Brnou v Ústí nad Labem. Pomyslnou pásku přestřihnou otcové zakladatelé Zdeněk Dědek Hubka, Pavel Zelinář Tůma, Mirek Dříza, Jaromír Dolejš a další kádrové od Litoměřic.

Na Vejrech je cca 100 cest i vícedýlky a významem (z pozice vyvřelin ve Středohoří) to tipuju tak na dvojku (po Bořni).

Jak tam: do Brný ke kapličce, pak po silnici furt nahoru, až kam to půjde, pak pěšky po naučný stezce až k tabuli s pavoukem pod skalama a pak po mužící doprava do svahu až ke křivýmu stromu a pak doleva ke skalám u vodopádu.

Jura: Podlévací jeskyňka Teufelshöhle v Pottensteinu

Teufelshöhle aneb Ďáblova jeskyně v Pottensteinu je náhradní program, když je v Juře všechno mokrý nebo se nechce lízt. Kolem monstrózní díry do země jsem léta jezdil, až jednoho prázdninového dne 2014 na ni došlo.

Plezír v Ga-Pa a Lechtálu aneb Penzionovaný spacák a Moc kakaová čokoška

Upeklo se tradičně v hospě. Gloska přišla v půlce července 2014 s požadavkem na softmoverskej zájezd do Alp tak, aby to pochopily její rozhašený záda a aby se její aktuální sparring Lukáš Hanusek seznámil s horama. Čili nějaký lehký multipitchky, ideálně v dosahu auta, možná ferrátka nebo lehkej trečík. Nakonec z toho vypadly Lechtalské Alpy kousek nad rakouským Landeckem se zastávkou na Alpspitze nad německým Ga-Pa. Čtyřku v autě doplnila zkušená harcovnice Jitka Gartnerová aka Běluha, protože do Jury vždycky napeče supr koláčky.

Doteky hvězd a stíny v horách - nová kniha Karla Plechače

Karel Plechač (nar. 1934), vynikající severočeský horolezec, fotograf, publicista a skvělý vypravěč, spoluautor knihy o historii severočeského horolezectví, představil ve velkém sále vědecké knihovny v Ústí nad Labem svoji novou knihu Doteky hvězd a stíny v horách s podtitulem Cesty k vrcholům pěti kontinentů.

Laponskem na běžkách a bruslích

Vašek Šatava zorganizoval výpravu do finského Laponska. Měly to být letecky dvě šestičlenné skupiny. Jeden týden jedna a druhý týden další. Z první skupiny ale přiletěli jen dva. Já jsem jel společně s ještě dalšími třemi účastníky v doprovodném obytném autě, které jim dělalo zázemí a vezlo lyže a nějaký proviant.

Nová ferrata na Pastýřskou stěnu v Děčíně

Stejně si myslím, že ferrata na Pastýřskou stěnu v Děčíně je nápad bynovecké ideodiverzní centrály, jak zvýšit prodej ferratových setů v zemi, kde skoro žádné ferraty nejsou. Ať je to, jak chce, vlastní realizace Klettersteigu se ujala Pískovcová fréza Karel Bělina. A chopil se toho s vervou sobě vlastní.

Janovská rozhledna a Grosser Winterberg

Hrdina z Pastýřské stěny von Binsdorf slavil v sobotu 5. 4. 2014 ve svém, resp. béžovém Southforku na Bynovci čtyři pětky. Večírek mocnej, každopádně další den nastal čas na menší detox procházku po okolí.

Rozhledna v nedalekém Janově nad Hřenskem je funglovka, takže první kroky jsme napřeli tam. Pak následoval přesun do Schmilky, kde jsme vyběhli na druhý nejvyšší vršek Saského Švýcarska Grosser Winterberg (556 m n.m.).

Andalusie Day 6: Kde se vyrábí sherry - Tio Pepé v Jerez de la Frontera

Od Payerovců z Ayamonte na španělsko-portugalské hranici jsme se s Buničinou vydali na jih směrem ke Gibraltaru a 30.3.2014 jsme zakopli kousek od pobřeží o město Jerez de la Frontera. Kromě toho, že se tu jezdily závody F1 a jezdí závody na motorkách, se tu vyrábí i sherry. Věděl jsem, že si Angličani dávají suché sherry, a myslel jsem si, že to nějak souvisí s třešněmi, jako cherry, že. Není tomu tak - Sherry je anglické jméno pro Jerez de la Frontera.

Andalusie Day 4 a 5: Ayamonte a skok do Portugalska

Po návštěvě NP Doñana jsme s Buničinou vyrazili na návštěvu její někdejší spolužačky Ivany Payerové, která se s mužem, bývalým dopravním pilotem, a dvěma dětmi usadila na španělsko-portugalské hranici v andalusském městě Ayamonte. Po dvou nocích v autě a jedné ve stanu jsme se konečně vyspali v normální posteli.

Andalusie Day 3: Národní park Doñana

Protože Papouš1 má v logu zobák křivky obecné - což je podobný paradox, jako že lyže Rossignol (francouzsky slavík) druhdá mívaly na špičce galského kohouta - Buničiny nápad podniknout výpravu do španělského Národního parku Doñana, vyhlášeného hlavně množstvím a různými druhy ptáků, nemohl zůstat nevyslyšen. Východiskem pro návštěvu parku se stalo poutní město El Rocío.

Andalusie Day 2: Camino del Rey v El Chorro a Ronda

Druhý den v Andalusii - 27.3.2014 jsme se s Buničinou vydali na stezku po betonových lávkách - Camino del Rey - u vesnice El Chorro, kde se také leze. Vlastně jsou níže zveřejněné fotky brutální retro, protože to byla poslední možnost, jak se po stezce v původním stavu projít. 

Andalusie Day 1: El Torcal de Antequera

Buničina měla po letošní enormně teplé a suché zimě bůh-ví-proč potřebu prohřát si kosti někde na jihu. Trasér dostal úkol sehnat lupeny - nakonec vyšly dobře s Ryanairem z Norimberka do španělské Malagy. V letištní půjčovně Světluška jsme nafasovali Toyotu Aygo a po autonoclehu za městem jsme ve středu 26. 3. 2014 vyrazili k prvnímu bodu našeho andaluského jídelního lístku - k náhorní plošině El Torcal de Antequera. 

Ploučnice 2014 - šutrovačka nad meandry a deštíček

Stejně jako v loni i letos jsme se sestřičkou Šiškou Péťou vyrazily na tradiční Velikonoční Ploučnici pořádanou ústeckými horolezci tradičně mimo Velikonoce. Tentokrát v termínu 22. - 23. 3. 2014 – 18. ročník. Když jsme minulý rok tuto plavbu s Peťulí absolvovali, zkušenost s počasím byla krásná i drsná. Letos tomu bylo také tak.

Zoo a akvárium v Berlíně

Berlínská zoo patří mezi desítku nej zahrad na světě, takže, když v úterý 11. března 2014 byla příležitost vyrazit do německé metropole, program byl jasný. Do zoo jsem zaplul Sloní branou z Budapešťské ulice. Ještě před tím jsem hledal něco zadax k parkování, ale marnost - radši jsem zajel do nedalekého parkhausu Bikini za nehezkých 12,50 € za 5 hodin. 

Bouldery v Pstruží mysl vzpruží - otevírání oblasti

Tato akce je určena nejen pro vyznavače boulderingu, ale i pro krušnohorské kvakerské patrioty či obyčejné šutromilce, již touží poznat nové skalní terény Krušných hor. Charakter akce má mnohem blíže k happeningu než k oficiální ceremonii či sportovní soutěži. Oč jde? Čtěte dále!

Piz Buin - další pěkný zářez na Silvrettě

Začátkem března 2014 dával Majkl Vyleťal – zdatný bafuňář (HO Tisá) a mocný organizátor (Odpadkyáda) – do kupy skialpovou akci na Silvrettě. Protože minulý podnik ve skialpově lahůdkových horách na pomezí rakouských spolkových zemí Tyrolska a Vorarlberska a švýcarského kantonu Graubünden dopadl luxusně, nebylo moc co řešit. Cílem tripu byl nejvyšší kopec Vorlarlberska a značka opalovacích krémů (celkem dobrá story) – Piz Buin (3.312 m n.m.)

Kaunertal - běžky, sjezdy a óda na Rohlika

Duo Pepin & Rohlik letos využilo nabídky Supího chlebodárce k nákupu permic do Kaunertalu. A protože byli do auta sami, přibalili si tam ještě Buničinu a mě. Permice byla na 2 dny, my jeli na 3 dny, takže vzniknul prostor svézt se ještě v údolí na běžkách.

Sasko nejsou jenom písky X. - Russenwand v Muldetalu

Se sněhem je to letos zatím PKZ, ale zase se dá lízt venku. V neděli 19.1.2014 mě Johny25 vyštval na lezbu 80 km od Ústí nad Labem - na rulové skalky v údolí řeky Freiberger Mulde u vesnice Halsbrücke kousek od saského Freibergu. Cestou v Teplicích jsme ještě přibrali Běluhu a Jarina a via Alte a Frauenstein jsme se přiblížili ke skalám.

Běžky v Niederthai + sjezdy v Söldenu

O víkendu 10. - 12. ledna 2014 zavelelo duo Příčný Sup k výpravě do Söldenu v údolí Ötztal - pátek + sobota sjezdolyžba, neděle chill-out. Střechu nad hlavou se podařilo sehnat ve 30 km vzdálené vísce Niedethai, a to shodou okolností ve stejném domě - Haus Sennhof - kde Sup dlel i loni (nocleh + snídaně = 20 €). Psali, že Niederthai je Langlaufparadies, kde se díky nadmořské výšce 1.500 m drží dlouho sníh, tak se z chill-outu vyklubal běžkuňk.

Na Tlouštíku ne, ve skalách ano

Dne 8. 1. 2014 proběhlo v Refugiu v Tisé jednání ve věci horolezeckého památníku na věži Tlouštík. Dovoluji si zde nabídnout svůj pohled na jeho průběh (budiž nepovažováno za ofigo zápis, ten bude následovat později).

Intro: horolezecká legenda Gerd Tschunko z Dubí v posledních dvou letech pracovala na přípravách památníku horolezců v Tiských stěnách. Jeho prezentovaná vizualizace a umístění na věži Tlouštík však zvedly vlnu odporu. Proto se dnes v Tisé sešli k diskuzi zájemci o další osud památníku.

Rokytka Grande 2013 - svižná voda v Matce měst

Krátkej a rychlej výpad na vodu do Prahy jsme podnikli s MarSem a Peťou Zeithammerem v sobotu 19.10.2013. Jela se tradiční podzimní Rokytka Grande. Probíhá to tak, že se pustí voda z Kyjského rybníka a jede se až do ústí potoka do Vltavy v Libni. Splutí má asi 10 km a klasifikaci WW1.

Botanická zahrada v Berlíně aneb Co je to listen

Jelikož mám botanické zahrady vcelku v oblibě, při jedné z cest do Berlína - a to v úterý 24.9.2013 - jsem si vyšetřil chvilku a vlítnul do té zdejší. Na konec září byla ale svinská kosa, takže venku nekvetlo skoro nic a vevnitř to, co je dole na fotkách. Berlínská botanická je ohromná a co si vzpomínám, tak se vlez nedá platit kartou, takže před návštěvou jsem ještě musel vybojovat boj s místním bankomatem. Ale bylo to penkný.

Na Cínovci v bažině - Georgenfelder Hochmoor

Kolem Georgenfelder Hochmooru alias Cínoveckého rašeliniště jsem na běžkách projel x-krát. Záměr se sem podívat, až tu nebude sníh, se podařilo uskutečnit až v neděli 25. 8. 2013.

Bažina leží na česko-německé hranici na Cínovci v Krušných horách na Teplicku. Sasové si na své straně vybudovali přes rašeliniště 1.200 m dlouhý dřevěný chodník. Vlez je 1,80 €, otevřeno je od dubna do října, denně 9 až 17.   

Salza - What a wonderful water world (WWII - III)

Opravdu málokdy, kdo ví jestli vůbec někdy, jsem se propůjčil k účasti na komerčně pořádaném zájezdu. Nicméně - dostatečné množství pozitivních referencí a lehce specifické zaměření výletu rozhodly za mě.

Rakouská Salza v podání Mad Mat Sport s.r.o. alias adrenalinecentre.cz

V neckách napříč Lipnem se Švédkou v čele

O výletu na jihočeské moře pod vedením seakajakářky Markéty Švédky jsme s Buničinou uvažovali už loni, ale termínově to neklaplo. Letos už Lipno bylo nutnost, protože při vplutí z řeky Słupii do moře byla Buničina vyděšená z rozlehlého prostoru kolem sebe. A protože se chce stát seakajakářkou, rozhodla se na agorafobii zapracovat.

Trojky na Pastýřskou stěnu - must see, must climb

Tomuhle typu článků říkali v jednom plátku honey story. Prostě něco, co hned zaujme, a lidi si o tom vyprávějí doma, v hospodě, zkrátka všude. Pro mě a von Binsdorfa byl takovou honey story asi nejpřínosnější článek v dějinách ÉCéčka - Revitalizace Pastýřské stěny v Děčíně. Titulek sice jak z věstníku ROP Severozápad, ale fotky a další obsah naprosto boží. Jednoznačně - must see, must climb.

Žabí kůň má boží hranu. A je jen za 3

Ta fotka na obálce horočasopisu mě uhranula už zkraje 90ek - na položené fotogenické hraně mašíruje lezec, tělo ohnuté jak když pleje záhumenek, to všechno jen za 3. Letos Buničina rozhodla, že potřebuje vidět Vysoké Tatry, takže na hranu - východní hřeben Žabího koně - po letech konečně došlo.

V Žilině se bruslí po hrázi Váhu

​Po konzumpci canoe tripu Vrútky - Strečno na řece Váhu a návštěvě strečnianského hradu s plastovými okny nastal v neděli 7. 7. 2013 čas na bruslozákusek u vodního díla Žilina. To také leží na nejdelším slovenském toku, který je na více místech zkanalizován = řeka teče mezi dvěma náspy, mnohde i nad úrovní okolního terénu.

Váh z Vrútek do Strečna je samá peřej

Když je možnost si naježit k nardám nějakou vodu, jdu do toho. Ke 44. výročí jsem si nagiftoval 11km úsek Váhu z Vrútek do Strečna. Řeka tu hlubokým zářezem překonává hřeben Malé Fatry. O hardware se postarala Požičovna Žilina, kde jsme si s Buničinou v neděli 7. 7. 2013 vyzvedli 2-místný Rob Fin Yukon, 2 pádla a pumpu za přiměřených 14 €. 

Słupia 2013 - po řece až do moře

Oblíbenost výprav na polské řeky se loni donesla i Ježíškovi, napsal to Cvokovi a ten mi poslal 3 nové vodácké mapy. Letos jsem blouznil o čtyřdenní výpravě po Borech Tucholskich u řeky Wdy, ale Buničina to rázně zatrhla.

"Chci jet k moři a určitě nebudu celý 4 dny pádlovat. Jeden den pojedeme na výlet na poloostrov Hel." Štěstí ovšem přeje připraveným, takže mapa Wdy letěla do krabice s mapami a místo ní nastoupila mapa řeky Słupii.

Poloostrov Hel - tuleni, maják a zbytky 406mm děla

Pro trip na Helskou kosu - 35 km dlouhý písečný poloostrov v Baltu na sever od polského Gdaňsku - vybrala velitelka zájezdu Buničina čtvrtek 13. června 2013. Z nevodáckého prvku v rámci vodácké výpravy na nedalekou řeku Słupiu jsem měl zkraje rozpaky. Ovšem ukázalo se, že poloostrov a město Hel nabízí celkem dost atrakcí. Tulení útulek, vojenské muzeum, rozhlednu a taky jsem doufal, že si u moře dáme čerstvou rybu.

Pískovcový kinderlabyrint u Bielatalu

Buničina si v neděli 5. 5. 2013 vzpomněla, že by vyrazila na nějakou menší vycházku po o. Já si zas vzpomněl, že jsem se kdysi motal ve skalním labyrintu u vesnice Bielatal v saské části Labských pískovců. Taková blbinka pro děti, ale je to ve skalách a splňuje to nároky na menší vycházku, protože je to necelé 2 km. Takže proč nevyrazit.

Ploučnice 2013 okem Deivi Šišky

Nejžhavějším tématem tohoto jara byl mráz. Počasí se moc jarně nechovalo, krutá zima mu nechtěla předat žezlo. Ani lezení na stěně nebo běžky ale nedokážou lezce uspokojit jako lezení venku. Čekat už jsme prostě nevydrželi a vyrazili jsme mezi poletující sníh nechat si přemrznout prsty, popolézt alespoň pár metrů, posadit se na vršky cest a vnímat ten pocit svobody, klidu a souznění s přírodou.

Grossvenediger na chlupech via Kürsinger Hütte

Ke skialpové výpravě na čtvrtou nejvyšší horu Rakouska - Grossvenediger (3.662 m) - se sešla vcelku zábavná partička. Z Ústí nad Labem vyrazili hároš MarS, Sup, Sud, Majkl a Zdenda, z Liberce pak Chlup a Bezďa. Sraz byl na dálniční pumpě za Prahou, kde si měl Majkl v rámci optimální vytíženosti aut přesednout k reichenberskejm.

Lyže na rakouském Lipně

Highlightem letošního únorově-březnového Lipna se mělo stát bruslení na zamrzlé přehradě - a to hlavně na bruslích, ale kdyby byla šance, tak i na běžkách. Akorát ledová magistrála nestačila i přes mrazivé pohledy vrhané z Ústí pořádně zatuhnout. Švédka psala, že jak to pořádně nezmrzne už v prosinci, tak to bejvá marný.

Maltatal 2013 - Wintasun a Columbus

Se sněhem a ledem to v Čechách koncem ledna 2013 nebylo nic moc. I proto jsme se v pátek 18. ledna vypravili do korutanského Maltatalu na ledy ve složení MarS, Lenin a Hiltka. Večerně-noční přejezd Reichu a Österreichu končí klasicky skokem do spacáku někde u silnice. 

Nízké Taury 2013 - Lopa mezi dešti a smrčky

Po vánoční žranici vzali jsme skialpy a opustili světnici. Tato akce se udála 2. 1. - 5. 1. 2013 v oblasti Nízkých Taur - Rottenmannské a Wölzské Taury. 

Sehnat někoho na skialpy o vánoční čas je problém, a tak jsme se s Pavlem Novotným zkontaktovali přes inzerát. O půl sedmý jsme vyrazili z Prahy, 400 km zabere 6 hodin jízdy. Cestou to vypadalo, že jaro je tu, chyběl nám spíš slamák a plavky. 

Amundsenovská Ohře 2012

Pokud Ohře před dvěma lety měla přívlastek nansenovská, tak ta letošní byla možná amundsenovská. I když to s mrazy nebylo oproti roku 2010 tak horké, nastala kuriozní situace - u obce Dubina řeka zamrzla tak, že plavba musela být ukončena. Fyzikus sice navrhoval, že bychom mohli s ledovou tříští driftovat jako oba zmiňovaní Norové, ale to bychom tam byli ještě teď.

Podzimní Sázava 2012

​V komorní atmosféře šesti hlav a pěti lodí a za komorního průtoku proběhla 17. a 18. 11. 2012 další podzimní Sázava. Plši jeli poprvé v novém složení Plšek - Plšková. Mezi Lesním jezem a Kamenným přívozem jsem se asi 5x málem vyklopil o šutr. MarS na mě dokonce vykonal taran, ale i ten jsem ustál.

Dobývání jeskyní III. - sklepy, komory, kapsy

Přátelé jeskyňáři, 

poslední velké objevy v lokalitách Sněžník, Modřín a Ostrov jsou zkompletovány. Díky neúnavné práci českosaských jeskyňářů jsou jeskyně na těchto lokalitách vyčerpány. Ale jsou výjimky, které mohou potvrzovat pravidlo. Chceme Vám představit poslední, zatím nepublikované objevy v českých barvách.

Podzimní Bílina 2012

Ranpově výzvě na dvoudenní řeku Bílinu - 27. 10. a 28. 10. 2012 - se nedalo odolat. Doposavád jsem se hejbal po úseku Ohníč - Ústí n.L. (tu a tu) a poslat do deníčku i horní půlku z Mostu do Ohníče bylo povinností. I co se týče říčních kilometrů je tok pěkný - celkem to dá pade.

Singltrek pod Smrkem - bike trip do Jizerek

Supí chata v Novém Městě pod Smrkem (NMPS) na severní straně Jizerek je výborná základna pro běžko-lezo tripy, místní horotancovačky, popíjení novoměstské kyselky, usrkávání produktů zdejší destilační kolony a testování Supích žen. Třeba trek na vrchol Smrku bez vody a s jednou tatrankou je prubířský kámen každé uchazečky o přízeň majordoma. 

Na podzemní státní hranici na Cínovci

Na podzemní hranici dvou států jsem ještě nestál a to jí mám za barákem. Podzemí Cínovce a sousedního Altenbergu v Krušných horách je provrtané štolami tak, že se tudy dalo projít z Čech do Saska. Za časů Sudet se to neřešilo, horníci se v podzemí běžně setkávali. Po válce ale přepažila podzemní hranici mříž svařená z kolejnic důlních vozíků - huntů.