A máme tu další díl Vašeho oblíbeného seriálu o skalních oblastech České republiky ze sudeťáckého vydavatelství Papouš. Tentokrát o kvaku, ale zato stodvacetimetrovém a na tři délky.
Kozího vrchu si cestou z Ústí nad Labem do Děčína nemůžete nevšimnout. Jednak silnice a dráha vedou těsně u jeho úpatí, jednak vás určitě zaujmou černá čedičová skaliska, která se větví na několik mohutných pilířů. Srdce klimbéra zaplesá.
Leč ouha! Po bližším ohledání se zjistí, že pilíře jsou sice velkolepé, ale rozum zůstává stát, jak drží pohromadě. Kvalita skály je pekelná - čeho se dotknete, to vám bez přehánění zůstane v ruce.
Přesto se našel směr, kudy touhle hromadou štěrku prostoupit. Mezi skalními žebry vede žlab, který je relativně pevný. Volné šutry tu vymlela stékající voda, případně je vylámal mráz. V roce 1994 tu Karel Bělina s Jiřím Chárou udělali cestu Zlatý důl, obtížnosti 5. Ta se letos dočkala i varianty Královská vyhlídka (Bělina a jeho žena Fróna), taky 5 - viz CAO News Děčín, číslo 10/2002.
Přesto se našel směr, kudy touhle hromadou štěrku prostoupit. Mezi skalními žebry vede žlab, který je relativně pevný. Volné šutry tu vymlela stékající voda, případně je vylámal mráz. V roce 1994 tu Karel Bělina s Jiřím Chárou udělali cestu Zlatý důl, obtížnosti 5. Ta se letos dočkala i varianty Královská vyhlídka (Bělina a jeho žena Fróna), taky 5 - viz CAO News Děčín, číslo 10/2002.
Schéma Kozího vrchu. Foto: archiv Jetyho |
Spodní společná část cest vede položeným korytem až do zúžení, kde je první štand. K němu je celkem pevno, borháků husto, obezřetnost je ale na místě. Výstup pak pokračuje koutem ke druhému stanovišti na malé plotně. Tady se cesty větví pod výrazným žebrem. Zlatý důl vede vlevo od něj, Královská vyhlídka přes zlatý nýt vpravo od něj. Pod žebrem vlevo je kniha. Z ní se dozvíte, že cestu leze hlavně její autor, jinak v ní příliš zápisů za osm let není.
První délku cesty Zlatý důl 5 tvoří široký žlab. V jeho zúžení (patrném na snímku) je po čtyřiceti metrech lezení štand ze dvou borháků. Foto: archiv Jetyho |
Královská vyhlídka je noblesně odjištěná nýty a borháky. Je k tomu důvod - lámavosti přibývá, varianta není ještě olezená. U výlezu na ukloněný svah je ještě štand ze skob, lepší je ale štandovat u některého z pahýlu stromů dál. Nad travnatým svahem je ještě lámavý skalně-travní výšvih s nýtem a borhákem. Na jeho vrcholu už není co lézt.
Ve žlabu se může držet voda, příliš to ale nevadí. Dá se tu dokonce bez větších potíží lézt, i když prší, protože terén je ukloněný a zdejší materiál dobře drží i za mokra.
Proč na Kozí vrch nejezdit? Láme se to, nástup suťákem není nejjednodušší, vracet se z vrcholu pro věci na začátek cesty je taky trip džunglí, jsou tu klíšťata, u nichž hygienici prokázali původce encefalitidy.
Ve žlabu se může držet voda, příliš to ale nevadí. Dá se tu dokonce bez větších potíží lézt, i když prší, protože terén je ukloněný a zdejší materiál dobře drží i za mokra.
Proč na Kozí vrch nejezdit? Láme se to, nástup suťákem není nejjednodušší, vracet se z vrcholu pro věci na začátek cesty je taky trip džunglí, jsou tu klíšťata, u nichž hygienici prokázali původce encefalitidy.
Proč se na Kozí vrch vydat? Cesta je při troše opatrnosti vcelku bezpečná, je perfektně odjištěná (nic vlastního tu ostatně ani nezaložíte). Krásná expozice a omračující délka. Je tu pěkná příroda a nóbl výhled.
Co za matroš s sebou: určitě HELMU!!!, vzal bych i prsák, jinak potřebujete jen expresky, špagát a boty. Maglajz nevozte, je to lehké. Do cesty bych přibral i mobil pro případ průšvihu. Napatlejte se repelentem proti klíšťatům.
Co za matroš s sebou: určitě HELMU!!!, vzal bych i prsák, jinak potřebujete jen expresky, špagát a boty. Maglajz nevozte, je to lehké. Do cesty bych přibral i mobil pro případ průšvihu. Napatlejte se repelentem proti klíšťatům.
Přístup: Z ústecké čtvrti Mojžíř - buď z konečné trolejbusu 57, nebo ze stejnojmenné zastávky osobního vlaku na trati 090 - se dáte směrem na Děčín po silnici, která po levé straně kopíruje tah Ústí - Děčín. Minete poslední domek, podejdete "myší dírou" pod tratí a ocitnete se před velkým suťovištěm. Tím se vydáte po pravé straně do prudkého kopce, až dorazíte k převislému hliněnému břehu. Přelezete jej a dáte se doleva lesem až k začátku výrazného koutu. U jeho paty je jeden nerez borhák z pásoviny. Tady začíná Zlatý důl.
Další varianty přístupu: Autem z Neštědic po silničce na Mašovice (detailní info v článku o Studeném masivu zde na Lezci). Pojedete do prudkého kopce, Kozí vrch po levé ruce. V pravotočivé zatáčce, kde odbočuje zelená značka doleva, nechte auto a přes louku sejděte do sedla Koza Hillu. Tady je turistický rozcestník a vychází odtud cesta na vrchol. Z vršku sestupte centrálním žlabem po jižním svahu až k nástupu cesty. Je z vašeho pohledu po pravé ruce.
Hospa: Kulatou bábu v Neštědicích vzala v srpnu voda, jak to tam vypadá teď, nevím. Já bych jel někam do centra Aussigu, třeba k Vlkovi nebo do Lípy na Schreckensteinu.
Text: Papouš
Další varianty přístupu: Autem z Neštědic po silničce na Mašovice (detailní info v článku o Studeném masivu zde na Lezci). Pojedete do prudkého kopce, Kozí vrch po levé ruce. V pravotočivé zatáčce, kde odbočuje zelená značka doleva, nechte auto a přes louku sejděte do sedla Koza Hillu. Tady je turistický rozcestník a vychází odtud cesta na vrchol. Z vršku sestupte centrálním žlabem po jižním svahu až k nástupu cesty. Je z vašeho pohledu po pravé ruce.
Hospa: Kulatou bábu v Neštědicích vzala v srpnu voda, jak to tam vypadá teď, nevím. Já bych jel někam do centra Aussigu, třeba k Vlkovi nebo do Lípy na Schreckensteinu.
Text: Papouš
Článek původně vyšel na webu Lezec.
Žádné komentáře:
Okomentovat