Zoo Lipsko: šilhavou vačici zasáhl blesk!

Spiritus agens výpravy do Lipska, kterou jsme podnikli poslední červencový víkend 2011, byla jako obvykle Buňka. Na jaře na jednom slevovém serveru nakoupila v okazi lupen do místního koupaliště Sachsen Therme. K jednomu bodu programu rychle přibyly další - jednoznačně návštěva místní zoo a její maskot, šilhavá vačice Heidi + památník napoleonské bitvy z roku 1813 + nějaké brusle k tomu.

Jízda na tygrovi.

Sumcojeseter.

WTF? Aktualizace 20. VIII. 2011: Tatok ryba je ježík, poznala Maminečka.

Úvodem je potřeba vyjevit, že plán se podařilo splnit na 75%. Chcavec byl tentokrát tak vytrvalý, že se bruslit nedalo. A to jsme měli v zásobníku dvě pěkné trasičky - okruh kolem Cospudener See, což je zatopený hnědouhelný lom (a to bejvá prima bruslení - viz zde) jižně od Lipska a trasa údolím řeky Mulde z městečka Grimma po bývalé železniční trati (a to taky bejvá prima bruslení - viz zde a zde). Vsjo marno.

Klaunoid.

Parmovec skvělý alias sněhová vločka.

A tak teda k headlineru tripu - lipské zoo. Ta je široko daleko vyhlášená. Navíc červencový termín tripu určilo, že lupen do bazénu expiroval v půli prázdnin a že se tu začátkem července otvíral nový tropický skleník Gondwanaland. V něm má domov kromě další havěti právě Heidi a komodský drak.

Štičky.

Kopie ichtyosaura z Holzmadenu.

Lipská zoo bohužel trpí chorobou drážďanské Ikey, tzn. neberou tu žádné standardní platební karty typu Visa a Mastercard, ale EC karty (+ ještě nějaké další no name). Nejprve tedy výlet kolem bloku domů do bankomatu.

Zmije gabunská.

Ještěrky.

Jízda na slepici.

Secesní budova akvaria.

Hned u vchodu je secesní budova akvária, které je prvním highligtem prohlídky. Ryb tu mají jako maku - dokonce i žraloky černoploutvé a mocnou expozici korálových ryb. Celkově se nám zdálo, že se místní vnitrozemská expozice vyrovná přímořským Bergenu i Barceloně. Potěšila i plastika ichtyosaura, jejichž zkameněliny mají v jihoněmeckém Holzmadenu.

Heidi, das schielende opossum

Dalším středobodem je zmíněný Gondwanaland. Do skleníku se vstupuje jakousi štolou, kde je expozice nočních zvířat: Nefoťte laskavě s bleskem. Bohužel, šilhavé opossum je jedním z nich. Buňka se snaží fotit ve tmě, ale nic. Tak pošteluju foťák na noční režim, což ale nechca a zákeřně aktivuje blesk. Takže nebohou vačici Heidi pokropím fleší.

Heidi najdete v Zoo Leipzig na řadě suvenýrů - my ji máme na magnetu. A taky je o ní legrační písnička:

Dozor konající slečna samozřejmě začne řvát jak prase při porážce. Volím tichý útěk do tmy, Buňka ale má tendenci konflikt řešit a tvrdí, že jsme fotili bez blesku. Je z toho málem 3. světová a pro mě z toho rezultuje následná přednáška o nevychovanosti Křivinků napříč posledními 15 generacemi.

Heidi v doupěti po zásahu blitzem z kompaktu.

Opossumové mají podobně jako další vačnatci jednu kuriozitu. Více Wikipedia: "Samice má dvě samostatné dělohy a dvě samostatné pochvy. Porod probíhá skrze třetí pochvu, která se vytvoří jen pro tento účel a pak zanikne. Samci většinou mají dvouhrotý penis, který odpovídá samiččiným dvěma vaginám."

Opossum má vercajk do vidličky. Dřív se kvůli tvaru penisu mělo za to, že se samec oplodňuje samici přes její nozdry a samice pak vyfrkuje mladé přímo do vaku na svém těle. Více o této pověře ZDE.
Repro: http://arsanatomica.tumblr.com

Až po návštěvě zoo v Lipsku jsem si uvědomil, z čeho pramení má podvědomá náklonnost k vačicím a jejich rozeklaným údům. Matka příroda mi nadělila bizarnost v podobě rozštěpu patrového čípku (uvula bifida). Dřív jsem si myslel, že je to nevyvinutý rozeklaný jazyk a že je ve mně kus hada, ale možná jsem jen smduté opossum. Představa penisu v krku mi ovšem moc příjemná není, byť je to jen rozvětvená zmenšenina. Tak či onak ve mně zápasí had, opossum a papoušek. Fuj!

Kus opossuma ve mně - uvula bifida.

Tropen-Erlebniswelt Gondwanaland

Skleník Gondwanaland je obrovský. V dolní části je možno za 1,50 eur nastoupit do lodi tažené na laně a dát si vzdělávací okruh. Při něm loď zajede do tunelu, kde se na zdech promítá vývoj zeměkoule. Je to impresivní - prchající ještěrka třeba běží na obrazovce, která se posunuje, takže iluze pohybu je skoro dokonalá, různé hologramy apod..

Tlupa kotulů veverovitých neposedí. Jediná částečně vostrá fotka.

Místní zvířectvo ale v době naší náštěvy relaxovalo. K vidění nebyly kočky (serval, ocelot, kočka rybářská), tapír si zalezl do jeskyně, jihoamerické vydry spaly nebo si hrály v rohu výběhu, kam nebylo moc vidět. Radost mi ale udělal varánek, který napochodoval a nechal se pěkně vyfotit. Potkat v lese bych ho nechtěl.

Loďky v Gondwanalandu. Říčka se jmenuje Gamanil, což je složenina z Gangy, Amazonky a Nilu, největších řek Asie, Ameriky a Asie, jejichž fauna je ve skleníku zastoupena.

Buničina na visutém mostě.

Skleníkem, mocně osázeném rostlinstvem tropů, ještě vede okružní cesta, která se vine i mezi kmeny obřích betonových stromů, kopie jihoasijské vesnice, kde je suvenýrovna a knajpa. Klima odpovídá tropům, takže třetinka piva za nechutných 3,10 eur jen zasyčí.

"Domorodá" vesnice.

Komoda s varanem.

Na lipské zahradě je vidět i vývoj skladování zvířat v zoo - secesní pavilon je dneska dobrý už jen pro rybičky, ostatní zvěř jako šelmy a opice se snaží přestěhovat ze zamřížovaných klícek do rozsáhlých zatravněných a stromy obrostlých výběhů, které jsou pro zvíře přirozenější.

Nosál.

Tygr v lázni.

Další nevídanou věci je pavilon primátů - goril, šimpanzů a orangutanů. Má podobu několika betonových roklí, které jsou překryté obří střechou. Mezi roklemi vede vyhlídkový chodník. Výhodou je, že se návštěvník může rychle přemisťovat podle toho, kde opice dovádějí. Kolem zastřešené expozice jsou i rozsáhlé venkovní výběhy.

Šimpanzi.

Gorillaz.

Podmračené počasí využila většina zvířat k tomu, aby si zalezla do úkrytu. Z očekávaného okapiho nebylo nic, hyeny se vůbec neobjevily, lvi chrápali. Potěšil ovšem koupající se tygr ussurijský a parta zvídavých nosálů. Výprava do Zoo Leipzig je každopádně výlet na celý den - my jsme tu byli 13.30 do 19.30.

Costa Cospuda, Völkerschlachtdenkmal a Sachsen Terme

Večer pokus o bivak na břehu Cospudener See. Břeh je obšancován závorami a kůly zajíždějícími do země, takže to nakonec pořešilo placené parkoviště na severní straně jezera. Ráno se z něj ovšem stalo neplacené, poněvadž vynalézaví Češi objevili alternativní výjezd přes škarpu a cyklostezku. Každopádně rybník je pěknej.

Památník bitvy národů v Lipsku.

Übermensch a unterbuňka.

Zatímco na sobotní zoo nám nepršelo, v neděli opět drizzling. K pomníku lidové zabijačky alias Památníku bitvy národů v roce 1813 - Völkerschlachdenkmal - jsme dorazili hodinu před otvíračkou. Takže jen krátká obhlídka 90timetrového monstra z žuly a útěk do bazénu.

Sachsen Terme mají dva solidní tobogány a tři vířivky, jinak jsou tak na úrovni teplického či děčínského akvaparku. Po dvou hodinách, varháncích na kůži a s přibývajícím počtem malých uřvaných dederonů volíme odjezd nach Hause.

Buničina a bazén pod mohylou.

Ptáko-plazo-vačnatec a bazén kus od mohyly.

Text: Papouš 
Foto: Buňka a Papouš