Brusle podél Nisy: Rothenburg - Bad Muskau

Jako zaskočila mě, bruslotrasička u Nisy. Myslel jsem si, že to bude nějaká trivka po rovince podél vody, ale houby s voctem.

Czech Team obouvá brusle v Rothenburgu. Sedláci, lesáci a rolleři můžou, zbytek zákaz.

Zámkovka v Rothenburgu.

Plán spojit Lužická jezera s cyklostezkou Odra - Nisa jsem měl dýl. Z gůgla vypadlo, že nejhezčí úsek je mezi městy Rothenburg a Bad Muskau a to je od jezer kousek. Krajinově je 40km kus parádní, asfalt celkem slušnej (až na začátek a konec) pěknej. Jediným háčkem je logistika, protože to není okruh.

Z Rothenburgu do Lodenau byl 4 km asfalt rachták, pak už ale bylo dobře.

Pěkná vyhlídka na řeku Nisu. Maník vlevo věnoval Buničině dvě masti na nohy a Sudovi půl piva. Buničina vzala Němčíky na milost.

Jezík na Nise.

Záskok spočíval v tom, že trasa je překvapivě kopcovitá. Údolní niva Nisy je terasovitá a stezka se tu a tam zdvihne výšvihem, aby z něj po pár metrech seskočila. Bruslař si u toho docela zafuní.

Buničina v jednom ze zvedáků.

Schutzhütte u Nisy.

První a poslední kilometry moc vábné nejsou. Z Rothenburgu se jede nejprve po zámkové dlažbě a pak 4 km kolem místního letiště po velkozrném asfaltu. Když už se žena chystala tasit Smith & Wessony, asfalt zjemnil a začali jsme si to užívat. Dojezd do Bad Muskau je také po zámkovce, ale o poznání hrnolatější.

Buničina přezouvá před jedním z šotolinových úseků na trase. Naštěstí měl asi jen 100 metrů.

Druhý úsek už rollerka přehopkala.

Jinak se jede v klasických borových lesících, mezi poli, občas se musí po silnici, kde ale nikdo nejezdí. Původně jsem si maloval, že bychom se po cestě spojující vísky u Nisy mohli vrátit stopem. Když jsem ale viděl, že tu nic nejezdí, použili jsme raději delší trasu po hlavní silnici přes město Niesky.

Kostel naproti svačinka-pointu v Podrosche.

Občas se musí i kus po silnici. Zde podle zídky s tařicemi, auf Deutsch Steinkraut.

Nisa u Bad Muskau.

U stopu a Němčíků se musím zastavit. Jako stará socka s nima mám naprosto luxusní zkušenosti.

Němci, stop a Sud
1990 kdesi v bavorských lesích ve tmě a dešti vězíme s jedním maníkem u silnice, kudy nikdo nejezdí, protože Němci právě hrají finále mistrovství světa ve fotbale. Zastaví paní, která, když slyší, že spíme po škarpách ve šláfzaku, si zajede asi 50 km a hodí nás až na hranice. Navíc dáma, která nás vezla před tím, nám dala kapesné 20 márů.
1992 stopujem ve třech ve verdonskym kaňonu, zastaví maník s autem naloženym po střechu, jednu holku posadí na klín ke spolujezdkyni a mě s druhou slečnou dopředu na kapotu (!) a řídí 10 km s hlavou vystrčenou z okýnka až do vesnice La Palud. Prsty jsem měl zapíchnutý do větracích děr v haubně, nohy na nárazníku a trochu jsem se bál...
1997 na Boží hod jedu z Prahy stopem do Zlína, zastaví maník v bíemdabljů, hodí mě až do Brna a od cesty, asi jako vánoční prezent mi dá 50 márů.
2001 si to šinu stopem z Bretaně do Čech - 100 km jedu s Frantíkem, pak zastaví Němec a vezme mě přes celou Francii a Německo.

Stop klapnul i tentokrát. V Bad Muskau Buňka 2x mávla a na půl cesty nás vzal jeden Porúřan, pak Buňka zase 2x mávla a vzala nás paní, která si zajela až do Rothenburgu. V místním Radničním sklípku jsme si pak dali těstoviny a nabrali směr Lužická jezera.

In-line trasa 43073 - powered by Inlinemap

Text: Papouš
Foto: Buňka & Papouš