Papouš: Słupia 2013 - po řece až do moře

Oblíbenost výprav na polské řeky se loni donesla i Ježíškovi, napsal to Cvokovi a ten mi poslal 3 nové vodácké mapy. Letos jsem blouznil o čtyřdenní výpravě po Borech Tucholskich u řeky Wdy, ale Buničina to rázně zatrhla.

"Chci jet k moři a určitě nebudu celý 4 dny pádlovat. Jeden den pojedeme na výlet na poloostrov Hel." Štěstí ovšem přeje připraveným, takže mapa Wdy letěla do krabice s mapami a místo ní nastoupila mapa řeky Słupii.

Začátek plavby po Słupii byl u elektrárny v Krzynii. K vodě se schází vpravo od budovy.

Pavča se vrhá do vln,...

...které jsou pod elektrárnou (jedna ze dvou peřejek na 64 km).

Pod elektrárnou je malá vyrovnávací nádrž.

Słupia je kouzelná v tom, že ústí do moře. Konečně zažiju to, co popisuje Vladimír Hejtmánek v článku A pak jsme vpluli do Atlantiku. Magický moment, kdy se řeka mění v moře. Chystal jsem se máčet prst ve vodě, olizovat ho a zkoušet, kdy je voda ještě sladká, brakická a kdy už slaná. Kromě toho je ústí řeky ve městě Ustka. Ustka nad Šlupkou, Ustka nad Labem, jak se to rýmuje, hehe. Nijak, ale podobnost značná, natěšenost taky.

Zvonky nad Słupiou.

Tady hnízdí břehule.

Buničina (vlevo) a Pavča s kosatci.

Padlá olše.

V pátek 14. června 2013 dorážíme do Ustky. Koukáme na ústí řeky do moře, zvoníme na správu přístavu, kde chceme ohlásit pozítřejší průjezd portem. Nikdo nereaguje. V místní části Wodnica si pak v půjčovně Na-kajakach půjčujeme 4 Aquariuse Trapery. Je znát, že jsme u moře. Ceny jsou o něco vyšší než ve vnitrozemí. Půjčení kajaku stojí 45 zlatek/den (280 Kč), ale je v tom i špricka. Tu na vplutí do moře budeme kvůli vlnám potřebovat. Paní z půjčovny nevěří, že 4 trapery na střechu oktávky dostaneme, ale prostě jen nemá potřebné know-how.

Pohoda na Słupie.

Občas ploučnicózní roští, ale přenášek minimum.

Travička na kůlu trčícím z vody a v pozadí souš - častý obrázek na Słupie.

Výstup na 1. tábořiště v Łosině.

Začátek plavby volíme u elektrárny v Krzynii. Do moře je to odtud 64 km, což je na 3 dny tak akorát. Taky tu končí série přehrad a po těch se vozit nechceme. Pod elektrárnou je sice jedna vyrovnávací nádrž, ale ta je jak nic. Řeka teče mezi loukami, občas ji lemují olše. V hlinitých březích mají hnízda břehule. Zkouším je fotit, ale jsou rychlé jak blesk. Na to, že je řeka kousek od moře, utěšeně teče. Občas je nějaká ploučnicózní atrakce jako podjezd větve a přejezd kmínku. Přenášek minimum.

Pavča a sušáky z pádel na tábořišti v Łosině.

Denní půjčovné kajaků bylo tentokrát 45 zlatek. Byla v tom i špricka.

Ranní čištění zubů Jägermeistrem.

Słupsk a mapa kudy jel po Słupie papež Jan Pavel II.

První den končíme po 22 km na tábořišti Łosino. Během stopu pro auto (celkem vopruz) Cajtík rozdělává oheň, takže jsou holky v teple. Večír se přiřítí teenager na závodně zakapotovaném fichtlovi a koktá, že jde vybírat poplatky - 10 zlatek za stan. Dostane je. V noci se o vybírání poplatků pokouší nějaká další skupina vožralů. Tuhle taškařici jsem ovšem zaspal.

Obědová pauza ve Słupsku. Do 2. tábořiště zbývá ještě 18,7 km.

Přetahování ve Słupsku - vystupování na břeh. Dohlíží starostlivý lokál (vpravo) a jeho labrador (mezi holkama).

Přetahování ve Słupsku.

Cajtík jede Słupskem. Někde po cestě našel pádlo.

Druhý den volíme napřed převoz auta do místa noclehu - vsi Bydlino. Nechávat auto mezi lesy a vožraly v Łosině se majitelce Pavče nechce. Cestou zpátky mám hrůzu ze stopu přes stotisícový Słupsk. Nakonec ale stihnu koupit i náplasti na buněčné, od pádla ošoupané ruce. Chytám městský autobus a ten mě vyveze až na kraj Słupska, odkud jsou to pěšky k lodím už jen 2 km. Nakonec na 25km plavbu vyrážíme v poledne.

Cihlový hrádek.

Buničina a panelák ve Słupsku.

Tady si s cihlama vyhráli. Asi škola.

Dvojviadukt za Słupskem. Z toho zadního už vypadávají kusy zdí.

Řeka nad městem je pořád přírodní, i se pěkně kroutí. Ve Słupsku poobědváme v parku u jezu, který potom přenášíme. Musí se levým ramenem řeky, po asi 200 m vysednout na šíji mezi oběma větvemi Słupii, teda na pravý břeh, přetáhnout asi 50 metrů po trávě a naskočit pod jezem. Trochu u toho chaosíme, až se toho chopí jeden starostlivý lokál s labradorem a ukáže nám kudy. Načež zavolá na městskou policii, které udělí lekci ve smyslu, že je přenáška špatně značená.

Přejezd klády v hvozdu mezi Słupskem a Bydlinem.

A je to.

Se smrky se utrhl břeh a padají do řeky Słupii.

Megadub na tábořišti v Bydlinu. Není to krasavec solitérní, mocně košatý?

Słupia na průtoku městem vcelku smrdí, dokonce jsem viděl i ceduli nedoporučující koupel z hygienicko-epidemiologických důvodů. Pod jezem ale proud rychle nabere tempo a řeka se vyčistí. Mezi Słupskem a Bydlinem nás ještě čekal parádní 10km úsek hvozdem. Holky se už viděly na jeho konci, protože dnešní plavba byla celkem štreka. Já si ale užíval přejezdy klád, kochal se slunečními paprsky protínajícími stromy, obdivoval mohutné duby na březích. Za obdiv k dubům jsem byl následně vypeskován.

Čáp na hnízdě v Bydlině - cestou do skłepa na šestivoltážníka.

Bydlino - čekání na Cajtíka, který jel s autem do cíle plavby v Ustce. Vpravo kmen megadubu.

Poslední den plavby.

Nějakej Disneyland na pravém břehu - břehy stažené betonem, kolem dokola masivní zeď.

Jeden megadub byl i na tábořišti v Bydlině. Postavili jsme si stany a šli do místního skłepa na piwo. Lahváč stojí obvykle tak kolem 25 Kč, ale zase má kolem 6 voltů. Po celodenním pádlování stačí dva kusy a vodák je nalitej jak kánoj. Za ubytování tu chtěli 8 zlatek za jednoho. Topit jsme mohli buď zadarmo kořenovými systémy se zbytky hlíny, nebo nám nabídli otep polen za 15 zlatek. Byli jsme ale groggy, takže jsme si zatopili dvěma šestivoltážníky a hajana pod dubem.

Kachny.

Za mostem začíná přístav.

Cajtík v lodi (barva nadsamčí červená) v Ustka-háfnu.

Buničina měla mezi většíma loděma trochu stresíka.

Třetí den už zbývalo jen 17 km, projet Ustka-háfnem a vyvrcholit do moře. Řeka si pořád zachovávala pěknou rychlost. Jen na březích začaly přibývat různé Southforky, naštěstí jich bylo celkem snesitelně. Pak přišel most v Ustce a za ním už začal přístav. Vynechali jsme ale návštěvu přístavní správy a vlítli rovnou mezi námořní lodě. Trochu nepříjemné byly kolmé břehy přístavních zdí, takže cvaknutí tady by asi byla trochu prekérka. Jinak žádnej velkej lodní frkér.

Chceš-li plouti přes Ustku, obstarej si propustku. (Ale jde to i bez ní.)

Měl to bejt magic moment...

Vopravdový moře je až za těma zdmama. Chlapi na břehu ale řikali, že tohle moře je.

Vylodění jak na Omaha beach.

Od moře šly ale vlnky, což jsem uvítal a užíval si pohupování. Buničina z toho ale chytla trochu paniku. Až na volné moře jsme proto nevyplouvali - v Ustce totiž Słupia ústí do moře mezi dvěma přístavními zdmi. Zůstali jsme uvnitř zdí a zalomili to na malou plážku. Chlapi na břehu mi řekli, že plážka už moře je, ale stejně jsem si připadal divně - jakože to vopravdový moře nebylo. Takže nakonec trochu rozpaky..., ale následná treska v přístavní taverně je trochu rozptýlila.