Na Cínovci v bažině - Georgenfelder Hochmoor

Kolem Georgenfelder Hochmooru alias Cínoveckého rašeliniště jsem na běžkách projel x-krát. Záměr se sem podívat, až tu nebude sníh, se podařilo uskutečnit až v neděli 25. 8. 2013.

Bažina leží na česko-německé hranici na Cínovci v Krušných horách na Teplicku. Sasové si na své straně vybudovali přes rašeliniště 1.200 m dlouhý dřevěný chodník. Vlez je 1,80 €, otevřeno je od dubna do října, denně 9 až 17.   

Parkoviště u hotelu Lugsteinhof na Zinnwaldu - východisko pro návštěvu Georgenfelder Hochmooru (a v zimě pro gumování na běžkách).

Do bažin a přilehlých hospod tudy.

Jeřabinové rudo je tu teď všude.

Výhled do Čech, které jsou hned za první horizontální mezí. Někde vlevo bydlí i nejslavnější cínovecká musherka Psoňa Bártlová.

Vrchoviště má rozlohu 120 ha, z čehož je v Sasku jen desetina. Z původní rozlohy zůstala jen třetina, zbytek rašeliny byl v minulosti odtěžen jako palivo. Ve snaze zastavit ničení slatě, která vznikala 10.000 let, koupil Georgenfelder Hoochmoor v roce 1926 spolek Landesverein Sächsischer Heimatschutz a zřídil tu rezervaci. 

Vlez do Georgenfelder Hochmoor, vpravo nástěnka s kytkama.

Nástěnka s kytkama, popisky jsou i v češtině.

A jde se dovnitř.

Brusinkové rudo je tu teď všude.

Krpaté borovice.

Nicméně po druhé světové válce se tu kvůli nedostatku paliva těžilo až do roku 1949. Rašelina se dobývala ručně pomocí ostrých rýčů. Kostky ve tvaru cihly se pak vršily do kuželovitých "iglů" a sušily se.

To červený je rosnatka okrouhlolistá. Žere mouchy, protože tu má málo živin.

Zakrslá bříza.

Totok není borůvka, ale vlochyně bahenní. Má mít omamné účinky. Sněd jsem tři a nic.

Vlochyni od borůvky poznáte snadno - vlochyně má bílou dužinu, borůvka fialovou.

Keř vlochyně.

Rašelina se u Cínovce uložila ve vrstvě mocné 4 - 5 metrů. Hlavním stavebním kamenem je mech rašeliník. Jeho spodní části jsou pod vodou, postupně odumírají bez přístupu vzduchu a mění se v rašelinu. Kromě mechu najdete na rašeliništi různé zakrslé borovice a břízy, hafo bobulí (i omamných) nebo vřes. Poprvé jsem viděl masožravou rosnatku okrouhlolistou a rojovník bahenní.

Bunin z bažin na mostku s výhledem na rašeliniště. Žere hlavně Pražáky.

Výhled na slať z mostku.

Bílé chomáčky suchopýru.

Všechno je zakrslý a pozvolna se to propadá.

Dumal jsem, kdy je návštěva Georgenfelder Hochmooru nejhezčí. V květnu a červnu tu dost kytek pokvete, na konci srpna tu naopak řádily bobule - neuvěřitelné byly koberce brusinek a k ochutnání tu rostly omamné bobule vlochyně bahenní.

Rojovník bahenní (vlevo od paty cedule) je bahenní rododendron, který vypadá jak rozmarýn a má silné aroma,...

...což se Buničina rozhodla prozkoumat.

Nosič vody a žlutá bahenní bestie.

Vrchoviště leží na čáře, hraniční patník vlevo.

Mokřad.

Co je super - Sasíci mají všechno perfektně označené. U vchodu je velká cedule, kde jsou všechny kytky zobrazené, včetně českých názvů. V rašeliništi jsou pak další menší cedule, které avizují, na co se máte zaměřit.

Vůkol růžový vřes.

Mokřad 2.

Buničina objevila dokonce žábu.

Útulňa pro lidi, kteří na rašeliništi pracovali.

Po prohlídce mokřadu vyhládlo, tak jsme se odebrali do nedaleké boudy na plochém vrcholu Grosser Lugsteinu. Tady nám česky mluvící hostinská doporučila "piksličku s masem zapečeným se sýrem" (Feines Würzfleisch mit Käse überbacken) za 4,50 €. Pak jsme ještě zkoukli botanickou zahradu v nedalekém Schellerhau, ale o té zas někdy jindy.

Bouda na Grosser Lugsteinu.

Květinová výzdoba příkladná.

Pikslička s masem zapečeným se sýrem. Schmeckt gut.

A tady si v zimě nasazujeme lyže.

Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu