Plezír v Ga-Pa a Lechtálu aneb Penzionovaný spacák a Moc kakaová čokoška

Upeklo se tradičně v hospě. Gloska přišla v půlce července 2014 s požadavkem na softmoverskej zájezd do Alp tak, aby to pochopily její rozhašený záda a aby se její aktuální sparring Lukáš Hanusek seznámil s horama. Čili nějaký lehký multipitchky, ideálně v dosahu auta, možná ferrátka nebo lehkej trečík. Nakonec z toho vypadly Lechtalské Alpy kousek nad rakouským Landeckem se zastávkou na Alpspitze nad německým Ga-Pa. Čtyřku v autě doplnila zkušená harcovnice Jitka Gartnerová aka Běluha, protože do Jury vždycky napeče supr koláčky.

Alpspitze (2.682 m) je vršek v masivu nejvyšší německé hory Zugspitze (2.962 m). Jede se tam lanovkou z Garmisch -Partenkirchenu.

Aspirant horských výstupů Luky Hanusek a Jituše G. jedou lanovkou pod Alpspitzi. Zpáteční lupen stojí 25 €, ale ušetří to nějakejch 1.300 vejškovejch metrů. Es lohnt sich.

SV stěna Alpspitze. Spodní půlkou vedou lehký BéWéčka za 4, vrškem v oblasti vrcholových zářezů Adamplatte 4.

Know-how poskytly Majklovy průvodce plezírovým lezením Rakouskem. Je to vážně bezva výběr, protože co cesta to pěkné odjištěná pohodka. Alpspitze byla dobrá volba - z Garmische vyjedete lanovkou do 2.000 m (za mrzkých 25 €), jdete 15 minut pod nástup SV stěny kopce a je tam hned asi pět vícedýlek obtížnosti 4 UIAA. My s Jituší zvolili 340m dlouhou cestu BW3 4 v kombinaci s 570m dlouhou Adamplatte 4-. BéWé Trojka je v podstatě dolní půlka SV stěny Alpspitze, Adamova plotna její vršek.

BW3 4 je naše. Nýty mají pod sebou na skále růžové kolečko.

Jitule v BW3 4, vlevo horní stanice lanovky.

Poklopené plotničky v BéWéčku jsou pro zbytnělé Papouše tak akorát.

Podle celkové délky cest to vypadá, že jsme lezli na El Cap, ale dost z metráže cest jsou pochody sutí. Ale i tak zaznamenal Jitky GPS orloj Garmin, že jsme ulezli a ušli 14 km. Zřejmě se ale vloudil nějakej šotek, kterej Garminovi způsobil jeho místní bratranec Garmisch. V BéWéčku jsou nejhezčí poslední dvě délky, které už nepřipomínají vysokohorskou turistiku s lanem, ale je to lezení ve škrapovitém vápně. 

Jituše svačí paštičku na konci BW3 4.

Jíťa v Adamově plotně. Krásný lezení.

Adámek končí u ferraty, teď už jen asi 100 metrů na vrchol.

Adámek je zkraje suťoviště, ale plotna ve středu cesty se řadí k tomu luxusnějšímu, co jsem v horách lezl. Krásná čistá plotna, super šutr, poklopeno, plezírek. Jituha tahala jak o život a počítala, kolik lezeckých metrů v nadmořské výšce nad 1.000 m musí nakroutit, aby se mohla přihlásit do horské části oddílové soutěže HO Loko Teplice. Myslim, že jestlí jí klapne velká podzimní horská ofenziva, bude na čele letošního ročníku lokosoutěže pořádně horko.

Godzilla dobírá.

Žlutohelmá Žlutuha loví žlutozobé kavče.

Těch stupaček na ferratě bylo fakt hafo.

Teplická pěstitelka koček-trojzubek je patrně pod svou introvertní slupkou dost soutěživá borka. Mluví jazykem výkonnostních cviček: "byla z toho bedna" (jakože stupně vítězů), nasazuje "gripy" na řidítka (ty gumový rukojetě), jezdí na "hardtailu" (jakože kole odpruženým jen přední vidlicí), protože na "full suspensionu" (celopéru) prej ztrácíš dost energie (dané do šlapání) právě tim pružením. Nechápu ale, proč se do mě pak pouští jako obrozenec, když mluvim vo "handoutech" s popisama cest. Na druhou stranu je ale po letech pod knutou, jařmem a jhem fakt balzám lízt s ženskou, která nehučí jak piliňáky...   

Vache, Kuh. Vašků!

Rodouše.

Steinseehütte (2.069 m)

Druhá dvojka - Kachna GloGlo a Luky - zkonzumovali sousední cestu BW2 4. Pokukovali i po Adámkovi, ale Luky nakonec vyhodnotil, že vícedélkové lezení není jeho šálek čaje a tak se vrátil s Kačenkou na lanovku. Zbytek zájezdu pak přinesl několik kreativních debat ve stylu střet penzionovaných a bivakovacích kultur - např. tuto (parafrázováno):

Steinsee.

Poníci u Steinsee.

"Proč s sebou vozíte ty spacáky, který zaberou celý auto, a nejdete spát normálně do penzionu?"
"Protože obvykle dorazíš do Alp někdy v pátek po půlnoci, kdy už obsluha v penzionech spí. Tím, že složíš hlavu na parkáči, taky ušetříš nějaký groše a můžeš tak votočit Alpy víckrát za sezonu."
"Já teda, když jedu na dovolenou, na prachy nekoukám. To radši pojedu míňkrát, ale do penzionu. Bez peněz do hospody nelez a na dovolenou nejezdi."

Tady všude jsou samý lehký plezíry - zleva Südwestlicher Parzinnturm, Nordöstlicher Parzinnturm a to čůro je Spiehlerturm.

Čůro ještě více zblízka.

Ostkante 4+ na Spiehlerturm se leze ve spádnici rozhraní stínu a světla až do sedýlka, pak kouda po hraně a traverzem doleva na vršek.

Na konci Adamplatte jsem ještě Jíťu kvůli ztrátě směru protáhnul pohyblivými štěrky a už tu byl vršek. Z něj pak ferratou nechutnejch 600 výškových metrů dolů a hup do stanice lanovky a vzápětí lijavec. Timing dobrej. Pak jeden z pokusů udělat Jituši radost horkou čekuládou. Ale ouha - správnou konzistenci a chuť uměj prej jen na jednom místě v Teplicích a jednom místě v Nepálu. Takže si vyslechnete hlášky "to líp vypadá, nežli chutná" nebo "tohle neni horká čokoláda, tohle je kakao." Nevim, mně z toho stejně furt vychází hnědá voda sladká jak cecek. Každopádně sobota 2. srpna 2014 klapla náramně.

Kachník ve V sedle Spiehlerturmu. Pod ní bylo nejtěžší místo 4+, takovej kvak mrňavej.

Katuše pod vrškem Špílerovky.

Po Alpspitze jsme se přesunuli na 3 dny do Lechtaler Alpen na chatu Steiseehütte (2.069 m). Majklovy gajdi tam odhalili oblast, kde jsou na jednom místě nahusto jedna lehká plezírovka vedle druhé. Z předzájezdových výpisků:

Südostkante 4+ na Steinkarturm - nástup 1 h, 6 délek, 170 m, lezeni 1,5 až 2 h
Gusta 5- na Südwestlicher Parzinnturm - nástup 45 min, 8 délek, 250 m, lezeni 2 až 2,5 h
Ostkante 3- na Südwestlicher Parzinnturm - nástup 45 min, 8 délek, 300 m, lezeni 2 až 2,5 h
Zammerweg 5+ na Nordöstlicher Parzinnturm - nástup 1 h, 6 délek, 260 m, lezeni 1,5 až 2 h
Ostkante 5+ na Nordöstlicher Parzinnturm - nástup 1 h, 7 délek, 290 m, lezeni 1,5 až 2 h
Westwand 4- na Spiehlerturm - nástup 1 h, 7 délek, 160 m, lezení 2 až 2,5 h
Südwestkante 5+ na Spiehlerturm - nástup 1 h, 6 délek, 140 m, lezení 2 až 2,5 h
Ostkante 4+ na Spiehlerturm - nástup 1 h, 5 délek, 150 m, lezení 2 h

Jituše a Katuše na vrchu Spiehlerturmu.

Smích na tváři značí, že čakry jsou dneska vyladěný a slaňák patrně drží.

Nakonec to bylo asi až moc ležérní. V neděli jsem se hrabal 800 vejškovejch na chatu 3 hodiny, kam jsem dorazil ve 14.00 a už se mi nikam nechtělo, protože mě bolely haksny ze soboty a honily se nějaký mraky. Prostě jsem si sednul na terasu, ani jsem nešel s ostatními se podívat na Steinsse nad chatou, čuměl na hory a vylemtal 8 piv. Prostě relax.

Separatistka z východoukrajinského Běluhansku na hodně důležitém místě - terase Steinseehütte. Tam jsme strávili skoro celý pobyt na chatě.

Při bookingu fleků na Steinseehütte se platí dopředu foršus 10 €. Potvrzení platby pak začínalo slovem Bankovní, tak nám ho nacpali na účet. Pěknej plůtek, Mže? V levym hornim rohu je silueta kuloáru se Spiehlerturmem.

V pondělí 4.8.2014 jsme pokosili místní dominantu Spiehlerturm a to cestou Ostkante 4+. Jako věž fotogena, ale cesta trapně lehká. Lezli jsme s Jituší a Kačabou ve třech a za hodinu dvacet jsme byli na vršku. Ale výhledy pěkný, u kříže bylo pánovi v trenkách a triku krapet kosa. Každopádně ve 14.00 jsem opět seděl na terase Steinseehütte a lemtal pivo. Tentokrát to bylo jenom šestpstruží. Prostě relax.

Jitka čte momentálně Čapka a tenhle hajzl na ní vypad z čtečky. Hned ho radši zašlápla.

V úterý se to zase trochu honilo a plánovanou túrku jsme taky nějak nestačili nacpat do harmonogramu. Takže sestup do doliny a návštěva zámku v Landecku, kde je na místním hradě muzeum Tyrolanů. Až taková pumelice to za 7 € nejni, takže lze klidně vynechat. No a pak Abfahrt nach Hause.

Text: Papouš
Foto: Běluha a Papouš