Konec února a březen 2015 byl vcelku nadupanej různejma přesunama z místa na místo - od 20.2. do 4.3. jsme se vyhřívali na skalách v
Chorru, hned po příletu jsme jeli na 2 dny na skialpy do
Bavor, další víkend jsem byl s prací na lyžích v
Peci a ten následující jsme si jeli zalyžovat na
Hintertux. Do toho v tejdnu 2x na stěnu... Ale seznamovací fáze má bejt dynamická.
Žena totiž byla zvědavá a chtěla vochutnat všechno.
"Chodíš na eskymáky na bazén? Budu taky."
"Běžky nemam, koupim a jedem do Jizerek."
"Hele cepíny! Pojedeme na ledy, jen kouknu na termín."
"Skialpy? Ráda bych zkusila. Kdy vyrážíme?"
Za tři měsíce proběhla konzumace poloviny disciplín, který má v sortimentu slušně vybavenej sportovní krám. A to nepočítám pinčes, kterej jsme hráli v kempu ve Špáňu.
Na skialpy do
Bavor jsme nakonec v pátek 6.3.2015 jeli ve třech s
Plchem. Nechtěli jsme nikam daleko, tak guide Plch sestavil plán túrek v
Ammergauer Alpen, kousek od
Garmisch-Parchantenkirchenu a přistavil svýho
Mega-LPG-Logana, což se hodí, když dojde na placení paliv. Chlupatý lyže pro Hlavičku jsme půjčili u Marka Libicha ve
Ski Bartoň v Děčíně. Cestou do
Bavor se ještě zjistilo, že žena jede na lyže, ale nemá gatě na lyže, ale to pořešil za pět minut zavíračka nějakej sport v
Chomutově.
|
Skialpinistka-elévka odpočívá cestou na vrchol Scheinbergspitze. |
|
Plch svačí a čeká na opozdilce, v pozadí Scheinbergspitze. |
|
Hlavička cestou na vršek. Zatim trivka. |
|
Expozice narůstá. |
|
Naštěstí je tu lano. |
|
Plch, Hlavička a kavče na vrcholu Scheinbergspitze 1926 mnm. |
|
Hlavička na vršku. |
|
Ještě zápis do vrcholovky. |
Cesta do Bavor standardní, příjezd do
Ettalu v noci, biváček ve stanu na parkovišti
Sägertal 950 mnm, temperatúra zlehka pod nulou. Ráno v sobotu 7.3.2015 výběh na
Scheinbergspitze 1926 mnm. Teda Plch vyběh, my jsme se šourali, dost vydejchávali a Plch na nás furt někde čekal. Většina lidí otáčí pod skalnatým vrškem, kam až to jde s lyžema, ale když už jsme sem jeli 500 km, tak to dáme, i když žádný železo (pikle/mačky) nemáme. Výhledy monstrózní, výstup a sestup tak tatranská dvojka. Následný sjezd měl lesní charakter, elévce moc nešel k duhu.
|
Tyhle zátiší k tomu nějak tak patřej. |
|
Snídačka standard - housky, salám, máslo, marmeláda a vajíčka s pletenejma čepičkama. |
Na noc chceme někam do peřin, usušit se a trochu vyspat. Chvíli jsme křižovali v nedalekém
Unterammergau, až nám za 25 €/noc poskytnul azyl jeden místní podivín, co ve svejch padesáti bydlel sám s maminkou. Ale byla v tom i snídaně, takže pohoda.
|
Plch a Hlavička na sáňkařské dráze. |
|
Malovaná kaple. |
|
Proč mě furt fotíš, vole? |
|
Věžka u cesty, slaňák neměla. |
|
Sjezd vedl po loukách za Hlavičkou. |
|
August Schuster Haus leží na parádním hřebínku s výhledem na všechny strany. |
|
Skialpy v kšiltovce. |
|
Barák je tu. |
|
Konečně pivo! |
|
Plch a pstruch resp. Plh a pstruh. |
|
Plch a nějakej votužilec v kleci. |
|
Lesní cesta byla celkem svižně prudká, tak šly lyže na bágl. |
Ráno byla devastace trupů značná, tak Plch vybral exit-strategy-túru po cestě pro sáňkaře na
August Schuster Haus na vršku
Pürschling 1564 mnm z
Oberammergau. Dobelhali jsme se tam, polkli jsme pstruha, ale bylo krásně, tak nebylo kam spěchat. Plch si ještě stihnul vyběhnout na sousední
Teufelstättkopf 1758 mnm.
Sjezd po loukách a lesních cestách celkem v pohodě, akorát k autu jsme dorazili celkem brzo a Plch s Hlavičkou, že jim va, že tenhle vejlet je takovej moc švihadlózní a že by si prej dali eště nějakou kulturní tečku na závěr.
|
Ludvův zámek Linderhof. |
|
Fontány pod sněhem. |
|
Petr Iljič Čajkovskij daroval Ludvovi tuto nesmrtelnou labuť Odettu. |
No řeknu vám, je to krása, jeden by řek až kýč, všechno zlatý, všude zrcadla, míšeňskej porculán, prostě pastva pro oči. Ani mi nevadilo, že už jsem tu kdysi byl. Takže trip, jak má bejt - trocha sportu, trocha piva, trocha kultury.
Žádné komentáře:
Okomentovat