Vždycky, když podniknu vejlet za hranice svých fyzických možností a přežiju, mám pocit, že je třeba to trocha zdokumentovat, speciálně, když je akce doporučeníhodná. Zde je krátké repo o největším rakouském bajk maratonu v jižním cípu Horních Rakous v okolí Dachsteinu – Salzkammergut Trophy.
 |
| Sup na trati Salzkammergut Trophy. |
Závod startuje nedaleko Hallstattského jezera v Bad Goisernu. Na výběr jsou trasy 27, 53, 110 a 209 kilometrů a nevynechám informaci o převýšení postupně po trasách – 670, 1.663, 3.582 a 7.006 metrů – takže celkem kopce :-)
 |
| Sup v labyrintu Ewige Wand. |
Průběh závodu – jel jsem stovku… takže start 9.00 ráno, extrémisti startovali v 5.30. Startuje se ve vlnách, což trochu zabraňuje počáteční karambolům a strkanicím v balíku. Na trať 110 km okruhu se vydalo cca 1.300 startujících.
 |
| A ještě jednou Věčná zeď. |
Úvod je po asfaltu (celkem 1/5 trati), dá se předjíždět a silnice je široká. Hned zpočátku vás organizátoři protáhnou vesnicí a vyženou do prvního zvedáku, kde se již oddělí zrno od plev. Kopcovitost je poznat z přiloženého profilu trati :-)
Na profilu trati je taky vidět, co vás čeká za terén. Šutrové cesty (Schotter – 2/3 trati) jsou pevné, alpská kvalitní klasika: nadrcenej vápenec uválcovanej těžkou technikou.
 |
| A naposledy Ewige Wand a Sup – tunelář. |
Terén (Unbefestiger Weg – 14 % trati) jsou kamenité cesty nebo pěšiny, vyžadující již jistou techniku a v případě směru do kopce i sílu nohou závodního pštrosa. Za mokra docela trabl. Šutříkové cesty i za lijáku držej perfektně.
 |
| Sup na mostku na trati Salzkammergut Trophy. |
Cestou jsem potkal tři vydatné průtrže. Pokud vás to chytne v 1.500 m n.m., tak dostanete i nadílku krup. Zde padají výhody velmi větraných přileb – má disponuje celkem 19 otvory :-). Ostatní terén je ucházející – mohu srovnat s naším Králem Šumavy a zdaleka to není takové maso.
|
| Osamělý Sup v cílové rovince. Umístění na chvostu přesto přineslo cyklobrýle. |
Atmosféra závodu je prima. I když jsem se na pokraji smrti ploužil vpřed, přidržujíc ten krám, na kterým se v druhé polovině trati dá jet jenom z kopce, tak na mě místní Hildy pokřikovali „Bravo Jan oder Zupa Jan”. Cíle bylo dosaženo po necelých 10 hodinách útrap.ezera
bílá mezera
Praktické rady
- na cestu dostanete něco kosmické stravy v podobě gelíků a power bárů. Čím delší trať, tím více dobrotek.
- občerstvení jsou pro účastníky na chvostu notně vyžraná, ale neumřete. Banán a kus buchty se dycky našel. Bufáčů bylo po cestě celkem 5, k pití je voda a hodně řídkej ISO drink, letos i red bull (bez vodky :-) )
- když vás chytne po cestě hovňajz, tak vězte, že flaška s dostatkem pitiva se dá použít jako příruční bidetek. Snad poprvé jsem si vomejval řiť ionťákem…, ale jel jsem dál čistej….
- pokud jsi lezec-kolista-jeliman jako já, maximálně zvyklej dolízt někam s matrošem ke skalám a na bajku nemáš dost najeto, tak stovka je díky převýšení docela náhul. V polovině trati jsem měl dost a druhé tisícové stoupání jsem pokorně ťapal – považ, vláčet se s kolem po Alpách v cyklotretrách je nerozum…
- zajištění trati je dostatečné, všude šipky, směrovky na silnicích, lidičky, co stavěji auta (jede se za plného provozu)
- bordel ze svačin, obaly a šlupky od banánů lze odhazovat jen v označených úsecích. Koho uvidí pořadatel házet něco do lesa jinde, má právo jej diskvalifikovat. Hlas pána, co to oznamoval v rozhlase před startem, zněl skutečně nekompromisně…
- záchranka funguje bezvadně, sám jsem si dost vošklivě ustlal na počátku trati (čerstvě namoklý asfalt po čertech klouže), a než jsem se vzpamatoval z pádu, tak bylo rakouské Rettung na místě
- cestou vás čeká jízda místní atrakcí Věčnou zdí (Ewige Wand) – pěšina ve skále s krátkými tunely, na jedné straně stěna a na druhé padák do údolí. Není čeho se bát, zábradlí vypadá slušně.
- Po cestě vás fotí mraky fotografů a kamery s fotobuňkou, fotky s vaším číslem je pak požné objednat za 17 € v plné kvalitě 8mpx – jejich náhled je vidět u tohoto článku.
- doprava – do Bad Goisernu se dostanete po silnici B145, sjezd Regau na dálnici Linec – Salcburk. Nocleh doporučuji v místních kempech kolem jezera Hallstatt. Jedťe v pátek, v sobotu jsou silnici totál obsypané auty.
- Nu a zbývá startovné, tyhle galeje (výhledy a euforie po závodě ovšem satisfakují..) je třeba zaplatit. Buď 45 evropských předplatné, nebo 55 € později, nebo 100 € za celkem 4 závody série Mtbmarathon-man, přičemž v poslední variantě dostanete cyklodress zdarma.
Jako doplněk k lezení super, ale bez trénování je kilo masáž, anebo už stárnu….
P. S. Nakonec jsem přece jen vyhrál i cenu – 3. místo ve slow motion soutěži. Nejdelší celkový čas týmu na trati součtem :-) a cena – cyklo brejle Uvex, hoděj se..
Další info a to i v češtině na stránkách závodu Salzkammergut Trophy.
Článek již vyšel v roce 2008 na EC, zde je publikován s laskavým svolením autora.
Žádné komentáře:
Okomentovat