Pokud bych měl Hummelstein srovnat s již představenou klettergarten Plauenscher Grund, dostal by o hvězdičku méně. Ale i tak stojí skály za návštěvu.
 |
| Berťa Drahoš leze cestu Spinnenbein 7- na Hummelsteinu. |
Charakter cest
Hummelstein a je z rohovce, což je něco jako pazourek. Zdejší rohovec obsahuje vysoký podíl tuhy, který dává skále černé zbarvení. Jak praví průvodce, na místní lezení je potřeba si zvyknout a doporučuje použít "méně hrubého násilí a více techniky". Vrstvení horniny je podle něj místy nepříznivé.
Převažuje stěnové lezení po policích a bočácích. V oblasti je 22 cest obtížnosti od 3 do 7 UIAA, ale nejvíc je pětek a šestek. Určitě si zde zaleze každý. Cesty jsou v docela pevné skále a ty hodně lezené jsou bez problémů. V méně lezené cestě se občas může objevit volný kámen, a proto bych doporučoval helmu.
 |
| Druhá varianta přístupu ke skalám vede přes potok. Brodí Berťa Drahoš a Danča Drobná. |
Doporučené cesty
Z hvězdičkových cest bych doporučil Eis am Stiel 6+, což je super cesta, při jejímž lezení se musí docela přemýšlet. Dále se mi líbily cesty Moni 6- a Highpoint 6+, kde jsem se strašně vybál v převislých velkých chytech až po zápěstí, ale určitě to bylo už únavou. Dále jsme lezli cesty Teststrecke 6, normální cesta, nic moc odjištěná, ale dá se dojistit, Heinzelmännchen 6, Zeit zu gehen 7-, cesta dobrá jen kvůli číslu, ale jinak nic moc.
Wintersonne 5- jsem dali na rozlezení a v pohodě a pak Spinnenbein 7-, v převísku malý bouldřík, jinak pěkné. Všichni němečtí lezci lezli nejlehčí cestu oblasti Kleiner Mann ganz gross 3+, která vede cestou nejmenšího odporu přes celou stěnu. Všichni ji dolézali až navrchol, i když v průvodci končí u vrcholové knihy. Ta Vám může posloužit k orientaci, pokud s sebou nebudete mít průvodce. Názvy cest jsou napsané na skále.
|
| Iva Kolorenčová leze cestu Eröffnungsstück 6-. |
Jištění
Většina cest zajištěna nýty a borháky, ale je dobré mít trochu vlastního materiálu na dojištění. Štandy jsou v horních partiích osazeny kruhy, případně borháky nebo lze využít statné borovice. Hummelstein byl poprvé přelezen v roce 1955, a to v alpském stylu. V osmdesátých letech tu členové lezeckého spolku Rohnspitzler udělali několik cest shora. Saský styl dělání cest sem dorazil až na začátku devadesátek. Ani Hummelsteinu se nevyhnuly vytloukací války: v roce 1994 někdo ze stěny odstranil velkou část skob a borháků. V letech 1996 až 1997 ale členové saského lezeckého spolku SBB oblékli skálu do hávu nerezového jištění.
 |
| Danča Drobná a Michael Vyleťal odcházejí ze skal po přístupové cestě. V levé části snímku vykukuje vršek skal. |
 |
| Michael Vyleťal leze cestu Highpoint 6+. Na snímku je vidět levá, vyšší část stěny. |
Kam v okolí
Když vás nebaví lezení nebo jste unavení, doporučuje průvodce vypravit se ke dvěma stromům: lípě a topolu, od kterých je pěkný výhled na Drážďany a Saské Švýcarsko - Burgstädteler Linde (lípa) a Babisnauer Pappel (topol). U topolu je dokonce i malá vyhlídková plošina.
 |
Z vyhlídkové plošiny u topolu Babisnauer Pappel jsou pěkné výhledy na údolí Labe u Drážďan a Saské Švýcarsko.
Foto: Frank Kühn
|
Průvodce
Oblast je uvedena v novém průvodci Sportklettergebiete in Sachsen - Ostteil od Franka R. Richtera. Já jsem ho pořídil v Hudysportu ve Hřensku za 590 Kč.
Příjezd, přístup
Po dálnici D8 do Německa a na exitu č. 3 odbočíte na Lockwitz. Po 200 metrech zahnete na křižovatce doleva a na prvním semaforu opět vlevo. Pojedete po hlavní silnici přes obec Sobrigau asi 2 km údolím kolem potoka Lockwitzbach, který budete mít po levé ruce. V okamžiku, kdy přejedete most a potok budete mít vpravo, pojedete ještě 300 metrů a zaparkujete vlevo u starého mlýna Hummelmühle. Přejdete potok a proti proudu to už máte kousek ke skalám.
Druhá varianta je neparkovat u mlýna, ale pokračovat ještě kilometr, kde necháte auto na velkém parkovišti. V pravém rohu parkoviště sejdete k potoku, přebrodíte jej a doprava přes pole dojdete ke skále, která už je přes stromy vidět. Tato varianta je lepší při teplém počasí.
Pozn.: Článek původně vyšel na webu EuroClimbing, zde je znovu publikován s laskavým svolením autora.
Žádné komentáře:
Okomentovat