Pokračování z minula
Orsej alias Musée d'Orsay
Na sklonku druhého dne v Paříži jsme zjistili, že obrazárna Louvre má zavřeno. Přes řeku naštěstí stojí bývalé nádraží a v něm
Musée d'Orsay.
|
Musée d'Orsay je bývalé nádraží. |
Před
Orsejem fronta strašná. Úskočný berloun zvolil kombinaci psích očí, ztrhaných rysů a smýkané končetiny. Chlapík u vrátnice změknul a vpustil hypochondra i s Buňkou jako doprovodem bez čekání dovnitř. Berle kazí charakter.
|
Visáč lásky Edgárka a Kristýnky. Ganz romantisch. |
Hlavním lákadlem Orseje je sbírka
impresionistů. Díky jejich posedlosti malovat pivoňky (
Edouard Manet) jsme se s Buňkou naučili nové francouzské, pivně znějící slovíčko -
pivoine. Podívaná náramná, vjemů a dojmů fůra, impresí ještě víc.
|
Tady zvonil Quasimodo. Katedrála Notre-Dame aka Chrám Matky Boží. |
|
Jesus Papouš Superstar u vlezu do Matky Boží. |
|
Na konci druhého dne jsme vzali útokem čínské bistro. Slovo bistro vstoupilo do francouzštiny během ruské okupace Paříže v roce 1815, kdy ruští kozáci popoháněli obsluhu jednoho podniku na Montmartu slovy: "bystro, bystro". (poradil mi papá) K číně jsme si dali i čínské pivo Tsingtao. Ušlo. |
Navíc jsme s Bůní objevili nový sběratelský artikl -
magnety s obrázkem. Jejich cena se pohybuje cca od 3,50 do 4 € (teďka ovšem chtěli v
Míšni za porculánovej magnet 50 €, což jsme nedali). V Orseji jsme naběhli na magnetického Gauguina, v Centre Pompidou jsme slovili i magnetoPicassa a magnetoMatisse. Lednici naštěstí máme od podlahy až ke stropu, takže můžeme směle magnetovat. Cestou pro vlašák nebo pro
tukožroutskou polívku se teď kocháme díly velikánů, což činí
menáž více povznášející.
Centre Pompidou a Sacré-Couer
Poslední den v Paříži jsme vyrazili na obhlídku
Centre Pompidou. Barabizna je zvenčí samá roura, protože je to dům naruby a veškeré potrubí, které obvykle vede vnitřkem budovy, je umístěno zvenčí. Je to legranda.
Hnusný berlin tentokrát předbíhal nejen u vchodu, ale i u kasy. Berle kazí charakter.
|
Roury a lešení - Centre Pompidou. |
|
Kosmická kavárna v posledním patře Pompidoua. |
|
Obraz Busta ženy namaloval Pablo Picasso v roce 1907. Podle agentury JPP mu předlohou stála Amelie Noire, pařížská prateta Buňky. Picasso měl na své modelky evidentně nos. |
|
Ten zelenej tetris je Picassův Portrét mladé dívky z roku 1914. |
V Pompidouovi je ale hlavně mocná sbírka moderního umňéní. A oproti Orsejovi se dá vevnitř fotit. Můžete nasekat haldu fotek sebe s Picassem, Kandinským a dalšími esy, aby bylo vidět, že jste "tam byli" a že jste světáci. Tomu nešlo odolat.
|
Buňka u obrazu Francise Picabii Krotitel zvířat (1923), na němž jsme ztotožnili tři obyvatele naší domácnosti - drbající se (nebo čurající?) žlutý pes je Sandy, markantní esovitý úd černého psa odpovídá proporcím krysaříka Baroše a pták je papoušek soví. |
|
Frantu Kupku (Kompliment, 1912) jsme poznali už z dálky. Jeho werky totiž tuhle visely i u nás na vsi a Meda jich má na Kampě taky hafo. |
|
Vassilij Kandinskij a jeho Žlutá-červená-modrá z roku 1925 je teda jízda. Vaska dostává deset z deseti. |
|
A tenhle panáček to uměl s barvama - Henri Matisse, Dekorativní figura na ornamentálním pozadí, 1925. |
Sbírka moderního umění do roku 1945 je parádní, prochází všechny -ismy. Byla ale tak výživná, že na sousední sbírku současného umění nám stěží zbyly síly. Haksna
odula, tak jsme využívali exponátů - kupř. temná místnost s gaučíky a nekonečnou projekcí dohořívajícího spáleniště - k odpočinku.
|
Stravinského fontánka ze střechy Pompidoua. |
|
Fontánka s Buňkou. |
Pak jsme koukli na fontánu před Pompidouem, kde se na hladině situované figury vrtí na Stravinského hudbu. Igora ale nehráli a nevrtěly se ani figury. Navíc nastal hlad a déšť, takže šup do kebabárny.
|
Bazilika Sacré-Coeur. |
|
Relax v parčíku pod Sacré-Coeur, únavový otok si vyžádal sestavení berlopodnožky. Úsporný tip: za roštím na snímku je kašna, ke které místní pijí vodu. |
Nakonec Montmartre a bazilika
Sacré-Coeur. Ke kostelíku nás od metra vyvezl autobus, protože haksna už byla v komatu. Výhled prima, kostel taky, ale fučelo, tak marš na lanovku, metro a hajdy na letiště a dom. Penkné to bulo.
Text: Papouš
Foto: Buňka & Papouš
Datum: 29.04.2010
OdpovědětVymazatTitulek: Poděkování
Ještě jsem zapomněl dodat poděkování:
- Mocce a mamince za zapůjčení guída
- Schofferum za střechu nad hlavou
- tatínkovi za dopravu na letiště
- Plchovi za zapůjčení Lumigzze
Datum: 27.04.2010
OdpovědětVymazatTitulek: titulek musí být...
Koukám, parádní vejletík. No už to léčíš celkem dlouho, chtělo by to nějakou léčebnou kůru u moře.
PS: za měsíc jedeme do Omiše.
Datum: 27.04.2010
VymazatTitulek: Re: titulek musí být...
Jo to jo, akorát z dovolený toho moc po turné po špiálech moc nezbylo.
Datum: 25.04.2010
OdpovědětVymazatTitulek: Papouš Homini Salvator
Toho Papouše s berlema na plotě aranžoval karikaturista Barták?
Datum: 25.04.2010
VymazatTitulek: Re: Papouš Homini Salvator
Vypadá to tak :_)