Řeka Piława - koberce lakušníku a bobří okusy

Druhou řekou, jejíž část jsme při letošním tripu do Polska zkonzumovali, byla Piława.

Pan Krzysiek z půjčovny kajaků v Dobrzyci nám doporučil dva úseky - z vísky Nadarzyce do Szwecji a ze Szwecji do Dobrzyně. Druhý úsek měl 25 km a to bylo na třetí den pádlování a odjezd domů trochu moc. Výpravu jsme nakonec ukončili v 9 km vzdálené Czechyni.

Bivak v Nadarzycích. Přijeli jsme v noci, zeptali se chapíka u sklepa, kde se tu dá bivnout. Pán nás nechal přespat zadax u sebe na zahradě.

Buničina a Pavča v kobercích lakušníku.

V ruce vlevo zárodek hmyzu vpravo. Ta věc na fotce - nymfa - už je jen futrál.

Hlavně první den na Piławě byl luxus. 20km úsek přes les se zachoval paradoxně díky tomu, že tu Rusové měli sila pro jaderné rakety. Dechberoucí jsou koberce lakušníku (díky Hance Urbanové za identifikaci kytky) a umělecká díla v podobě bobřích okusů. Tašovský horal využil podvodního aparátu bílinské laňky DD (special thx!) a natočil lakušníkovou fantazii - viz movie. 

Zbytky mostu a družina PL juniorů.

Zase lakušníky.

Prostě pěkný.

Jako měla první světová bitvu na Piavě, tak WW2 měla bitvu na Piławě, resp. o Pomořanský val (Wał Pomorski). Celá oblast totiž před válkou ležela na německo-polské hranici. Němci tu koncem 30. let začali na svou obranu budovat val, jehož součástí byly, jak píše web Polsko.travel, "přírodní překážky jako jezera, bažiny, kopce a lesy a na úsecích mezi nimi se stavěly bunkry a kryty z oceli a betonu."

Občas slalom mezi stromy.

Luxusní svačinka-point. Zleva Pavča, Buničina, Horal.

Buničina a kosatce.

Nad Nadarzycemi Němci postavili v letech 1936 - 1938 na Piławě hráz, aby vznikla 206 ha velká vodní plocha, tzv. Zalewy Nadarzyckie. Umělé jezero bylo součástí Pomořanského valu. Jeho přeplutí jsme ale nechali na příště.

Bobr si troufne i na mocný dub.

Občas přenášení.

Jediná Pavča proplula.

Piława oproti Rurzyci celkem tekla a taky tu přibylo lidí (Rurzyci jsme jeli v pátek, tedy ve všední den). Ve Szwecji, cíli první etapy, jsme byli brzy odpoledne. Rozhodli jsme se zůstat v kempu u řeky, abychom nemuseli šíbovat s loděma. Majitel chtěl 12 zlatek za jednoho.

Buňka na Piuauě.

Podvečerní pohoda v kempu v Szwecji.

Cesta pro auto byla menší očistec, protože po lesní silnici přes Sypniewo do Nadarzyc moc aut nejezdilo. Po asi hodině chůze mě nabral maník v pajeru, který poslouchal polskou odrůdu Evy a Vaška. Moje nadšení pro bobry nesdílel, když jsem je zmínil, řekl akorát "Cholera" a dodal, že jim hlodavci lezou až do vesnice. Poutavě ale vyprávěl o místních zajímavostech - bunkrech, silech pro rakety, německé důstojnické škole a zajateckém táboře.

Žabka carevna v kempu.

Odlov.

Mezitím do kempíku dorazila polská družina o asi 40 hlavách. Czech team pojedl, připil si na svátek Sekretářky a zaházel létajícím talířem (s jedním lovem frisbee pomocí kajaku). Poláci mezitím zapálili vatru, naladili kejtru a celkem slušně popařili.

Housenky.

Prsatý pán rozhání kocovinu koupelí v řece.

Zase bíbr. Tentok vohryz byl vážně krasavec.

Ještě k hudební stránce - DJ Bobo měl šťastnou ruku, když kdysi zkomponoval vymejvač mozků o čivavě. Letos posloužil jako jingle zájezdu, jen chihuahua [čiua:ua] byla zaměněna za Piławu [piua:ua] - viz začátek movie. Naposled měl svou znělku vejlet na Wiesent, takže už bylo načase zase něco spáchat.    

Horal zdolává stonek.

Přenášení u pstruží farmy.

Tohle na Tašáku nemáme, musim to prozkoumat.

Druhý den už byla trochu znát přítomnost civilizace a řeka se mírně zakalila. Voda byla ale dost čistá na jednu pstruží farmu, u které jsme přenášeli. Horal se tam zamiloval do vraku bagříku.

Přejezd klády.

Nohy ploutvonohé Buničiny.

V lesíku před Czechyní.

Po 9 km v Czechyni bylo pádlování tak akorát. Jen Horal si vzal špricku a jel si hrát do jediného jezíku na trase. Stop na nejkratší trase ze všech tří dnů trval nejdéle - 2 hodiny. Pak už jen vrátit loďky a marš domů.

Info

Článek Honzy Pokorného na Raft.cz

Užitečná literatura: průvodce vpravo nám půjčil pan Krzysiek, mapu vpravo jsem koupil za 90 kaček v pardubickém Cvoku.

Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu