Tabaretta klettersteig a Ortler

Překvapivě účinné jsou poutavé reporty v outdoorových časopisech. Jeden takový oslovil i mého parťáka pro další víkendovku v Alpách. Ferratový nadšenec Ctibor za mnou přispěchal se zuby nabroušenými na chuťovku v podobě klettersteigu Tabaretta. Vzhledem k nedostatku železa v krvi jsem příliš neváhal a vklínil tento program na víkend v polovině června 2012.

Jihotyrolský Sulden.

Startovním místem je malebná víska Sulden (Solda) utopená v klínu nádherných třítisícových vrcholků, kterým velí král Jižních Tyrol – Ortler (3.905 m). Jako bonus se tak nabízel i samotný výstup na jeho vrchol. Jak se ale později ukázalo, kombinace těchto dvou cílů je fyzicky poměrně náročným kouskem.

Samotnému výletu a plánované kombinaci klettersteigu s vrcholem Ortleru předcházela povinná rezervace noclehu na Julius Payer Hütte (Payer byl rodák z Teplic, polárník a malíř). Pro informaci uvádím, že vzhledem k její poloze (3.029 m) je tato chata v provozu až od poloviny června (dle stavu sněhu). Cena za noc v lageru pro členy OEAV je 13 €, ostatní 26 €.

Ortler od Suldenu. Lanovkou se dá zkrátit nástup.

Z Ústí nad Labem vyrážíme jako již tradičně na noc v pátek po práci. Krátký nocleh u Lago di Resia. V sobotu ráno jsme v 9 hodin v Suldenu u dolní stanice lanovky. Vítá nás slunce a zasněžený Ortler. I po několika redukcích "potřebných" věcí v batozích zjišťujeme, že to zase nepůjde úplně nalehko. Nástup lesem si lze ušetřit lanovkou. My ale volíme tradiční variantu "po svých".

Výhledy cestou na chatu Tabaretta.

Následuje překonání ledovcové morény a příjemné serpentiny k Tabaretta Hütte. Jsme tu sami. Cestu lemuje až nezvyklé množství pomníčků. Vzpomínka na oběti legendární severní stěny Ortleru. Nad 1.200 m vysokým ledovým žlabem mi zůstává rozum stát. Cesta na první chatu nám zabrala cca 2 hodiny. Až na verandě chaty Tabaretta nás předhánějí dva Rakušané, kteří mají namířeno stejným směrem jako my. Jen ty batohy mají poloviční.

Po rychlém odpočinku se krátkým traverzem dostáváme pod stěnu, kterou vede zajištěná cesta. Příjemně působil fakt, že jsme mohli odlehčit naše batohy a navléknout si některé věci na jiné části těla. Radost trvala chvíli.

Tabaretta klettersteig.

Už první kroky dávají tušit, že to dnes nebude zadarmo. V celé cestě není jediný umělý stup. Žádné žebříky, žádné kramle. Jen jistící ocelové lano. Ferrata překonává výškový rozdíl asi 500m. Za sebe mohu říct, že zhruba 4 až 5 pasáží patří k těm nejtěžším, které jsem kdy na klettersteigu potkal.

Ctibor na ferratě.

Některé kolmé pasáže je nutné zdolat bez jakýchkoliv stupů. Kvůli nákladu, který táhneme na zádech, máme už v půlce cesty ruce vytahané jak opice. Zhruba ve dvou třetinách výstupu je knížka, do které se samozřejmě chceme také zapsat. Radost nám lehce zkazila jen dvojice Rakušanů, kteří nás předešli na chatě a připravili nás tak o první letošní zápis do knihy.

Závěrečný výšvih na hřeben nám opepřil finální traverz přes vysněžený žlábek, který v odpoledním slunci rozhodně nepůsobil stabilně. Ke slovu se tak dostalo i ostatní vybavení v batohu, původně připravené až na druhý den. Po čtyřech hodinách na ferratě jsme se konečně mohli pokochat pohledem na opačnou stranu kopce. K chatě Payer Hütte je to pár metrů. Tak hurá na pivo doplnit ionty.

Payer Hütte od výlezu Tabaretta klettersteig na hřebínek.

Pozdě odpoledne jsme pozorovali několik dobrodruhů, kteří se právě vraceli z úspěšně zdolaného vrcholu Ortleru. Upřímně nás znervózňoval pohled na traverz přímo před chatou, kterým každou chvilku projela větší či menší lavinka mokrého a těžkého sněhu. Mezi ně se pak vracející se horalové zdárně pokoušeli trefit. Takhle pozdě odpoledne tohle rozhodně zítra absolvovat nehodlám.

Začátek výstupu od Payer Hütte na Ortler s lavinkami.

Kvůli slušnému vyčerpání ze včerejší ferraty se nám bohužel podařilo zpod deky vykopat až kolem sedmé. Nicméně i tak se rozhodujeme vyrazit směr Ortler s tím, že se uvidí, jak to půjde. Sníh je stále ještě dobře přimrzlý, a tak věříme v úspěch. Sotva však ztratíme chatu z dohledu, zjišťujeme, že to tak rychle nepůjde.

Spektakulární hřebínek na vrchol Ortleru.

Chvílemi dokonce hledáme cestu a bloudíme. I tak se nám ale daří úspěšně zdolat nejtěžší pasáže plánovaného výstupu. Po dvou hodinách ale zjišťujeme, že časté bloudění v kombinaci s únavou ze včerejška nám neumožňuje být dostatečně rychlý.

Detail hřebínku.

K našemu rozhodnutí ukončit náš výstup již zde, přispěl nemalou měrou i jeden z našich spolunocležníků, který se vracel kolem nás na chatu. Cestou zpět stále přemítáme, jestli se vůbec dá mluvit o neúspěchu. Nádherné výhledy na okolní kopce, sluníčko a pohoda jsou určitě dostatečnou odměnou za tenhle výlet.

Normální cesta z Payer Hütte na Tabaretta Hütte, pro nás sestupovka.

Jako výzvu pro některý z příštích výletů si ale tenhle kopec rozhodně odvážím. Snad jen o nějaký ten týden později, až nebude tolik sněhu.

Info
časopis Lidé a hory 3/2012
Klettersteig.com + topo 
Bergsteigen + topo  pdf

Text a foto: Pepin