Trojky na Pastýřskou stěnu - must see, must climb

Tomuhle typu článků říkali v jednom plátku honey story. Prostě něco, co hned zaujme, a lidi si o tom vyprávějí doma, v hospodě, zkrátka všude. Pro mě a von Binsdorfa byl takovou honey story asi nejpřínosnější článek v dějinách ÉCéčka - Revitalizace Pastýřské stěny v Děčíně. Titulek sice jak z věstníku ROP Severozápad, ale fotky a další obsah naprosto boží. Jednoznačně - must see, must climb.

Severní hrana III - 30 metrů položeného chytovatého lezení, jištění žádnej Tuzex (něco se dá, ale runouty slušný)

Hora svalů z Bynovce se blíží. 

Plezírek na Severní hraně. 

Ještě k von Binsdorfovi - von Binsdorf je pro mě poněkud záhadná postava. Přezdívku si udělil podle toho, že bydlí v Bynovci. Ač je ze vsi, kde se to rockstary (např. Sup apod.) přímo hemží, a navíc je krásný, silný a chytrý, stejně prožil čtyři dekády lezením zcela nepolíben. Měl ale štěstí, že jsem šel zrovna kolem. Teď právě prožívá svůj klimberský coming-out a lituje, že si zkazil mládí čutáním do meruny místo toho, aby lezl.

Tuk u slaňáku Severní hrany, v pozadí severočeské Monako.

Centrální stěna Pastýřáku - nyní kvalitně vyčištěná. 

Zátiší bezdomáčů pod Cestou přes nos VIIb.

Den D nastal 25. 7. 2013 a cílem bylo zkonzumovat oba turistické počiny, tedy cesty:  

Severní hrana III  Hranou až k převislému nosu, který obcházíme zprava, zpět doleva nad převis a hranou n.v. 

Králova rozkoš III  K. Skopec, J. Michel, 4. 8. 1975. Nástup jako Rozvodová cesta na lávku, po ní doleva a pak stěnou a nevýraznou hranou k převisu. Výrazným sokolíkem vpravo od převisu na vrchol.

Obě cesty jsou luxusní, jeden má pocity, jako kdyby lezl někde nad Monakem. V Severní hraně toho akorát moc důvěryhodného nezaložíte, na druhou stranu jsou to opravdu schody. A zdejší díry berou luxusně. Lano bych doporučoval min. 60 m, s padesátkou jsme dolů jeli nadvakrát (přes kruh v cestě vlevo od hrany).

Von Binsdorf v zarostlém nástupovém komínku Královy rozkoše.

Von Binsdorf (vlevo) na terase nad nástupovým komínkem Královy rozkoše. Vpravo Sudova noha a první hodiny.

Lezení podél hrany v Králově rozkoši. Nad převisem začíná sokol.

Pod nástupem Královy rozkoše pocity rozporuplné. Kvůli stanovišti bezdomáčů, smažek nebo bůh-ví-jakejch existencí, co je za rohem, vzal von Binsdorf radši bágly s sebou. Nevábný komínek na nástupu Rozkoše taky nálady nepřidal. Jak ten spodek ale vylezete, jste na terase, po ní dost doleva až k hraně, která je celkem výrazná. A začíná kochačka.

Dole jištění za dvoje tuty hodiny, pak na začátku sokola pařízek, dál zbytky nějakejch šroubů (sem by se hodil na jištění vklíněnec! - viz prostřední situace), pak dva uzlíky do vodorovných spár, na konci železná trubka na ovázání a pak už slaňovací bh.

Tímhle směrem je Bynovec!

Tudy náš hrdina poleze - napřed stěnou, pak podél hrany a pak sokolem, kudy vede lano, nahoru.

Von Binsdorf radši vzal všechny bágly na ramena - kvůli homelessům a abychom se nemuseli vracet.

Králova rozkoš fakt vede přímo do knajpy. Jak se von Binsdorf přehoupnul v zapadajícím slunci přes zábradlí vyhlídky u Nebíčka, tak samozřejmě gaudium. Holky mu házely kalhotky, odrostlejší dámy litovaly, že nemaj za syna nebo zeťáka někoho jako von Binsdorf.    

Ad přístup - vyradil mi Jeník Pleticha - autem nahoru k DC hospodě Nebíčko, pak po červený po schodech dolů a první smysluplnou pěšinou doprava pod skály. Jinak palec nahoru skupině přejišťovačů a čističů - velkej kus práce, díky!!!

Idol a zase to Monako.

Dolezy jsou opatřeny kvalitními slaňáky. Díky za ně!

Von Binsdorf přelézá klandřík, davy šílí. Pak si dá pivo, rozdá pár autogramů a jde se domů.

Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu