Matoušovky se naštěstí zkraje devadesátek chopili normálně uvažující lezci a perfektně ji odjistili. Za to se jim dnes dostává poznámek typu "většina cest byla udělána v rozporu s Pravidly (jištění osazeno shora a pak teprve přelézáno), proto nejsou prvovýstupci uváděni".
Mno, kdo někdy dělal prváč, tak ví, že to je hlavně o tom příběhu nebo zážitku, kterej z toho je. Kdo cestu navrtá shora, ten se o ty feelingy připraví. Opakovače většinou zajímá, jak je cesta odjištěná, jestli je linie pěkná, prostě aby to dávalo smysl. Prvovýstupce je mu většinou (pokud to neni nějaká vražda) mírně u prdele. Ale tenhle džihád - rozpor s pravidly = neuvedeme jména - mi přijde legrační.
Matoušova skála je perfektní cenomanský pískovec - prostě matroš jako Sušky nebo Panťák, tvrdej jak vápno. Rozlezli jsme se na Normální cestou 5- a pak se zkoušeli s horním prožvejkat Šimpanzodromiádou 7- (nad převis to nešlo). Pak krátký náhled do cesty Přes hnízdo 6 (moc do kopce) a do cesty Bezva finta 6 (taky nějaký těžký) a rychle pryč. Bez tréninku to tu nepude.
Text a foto: Papouš
Parking na rozcestí pod Matoušovou skálou (na žluté značce). |
Záhada cestou ke skalám - mrtvá lasice a mrtvej krtek. Boj, co skončil remízou? Nebo tu byl ještě někdo třetí? |
Hlavička tlačí JayKaye cestou k Matoušovce. |
Baby-friendly plácek pod kliffem. |
Hlavička v Normální cestě 5-. |
Spárou se Normální cesta 5- neleze, vezme se to vpravo stěnkou s madlama. |
Boční stěna Matoušovky nabízí dvě šestmínusky a jednu 7+. |
Šimpanzodromiáda 7- je po madlech, vršek je plotna. |
Já se už teď zajímám spíš vo účesy, proto mi to neleze, Křivinko. |
Žádné komentáře:
Okomentovat