Flaeming u Ralska - inline z Osečné do Stráže pod Ralskem

Tak luxusní bruslotrasu jsem v Čechách ještě nejel. V plánu byla už dlouho, ale čas T = 7.8.2016 nastal, když jsme se jeli podívat na Sekalovo mongolské ležení poblíž Ralska - čti bratr si nechal postavit jurtu na rekre s rodinou. V hodnocení, které s Hlavičkou máme v interní databázi turistických destinací, dostala 5 bodů z 5. Jde o 9km svezení z Osečné do Stráže pod Ralskem.

Jak Hlavička nevědomky vylezla na Matterhorn

Hlavička chce pořád na Matterhorn. V sobotu 6.8.2016 se její přání podařilo shodou náhod vyplnit - jen to Monte Cervino bylo vo chlup menší než originál na švýcarsko-italské hranici.

Grafenstein v Müglitztalu - babyfriendly rula za čárou

​Grafenstein je jedna z nejhezčích lezeckých oblastí Müglitztalu, což je údolí řeky Müglitz (česky Mohelnice), které se táhne v ose Komáří Vížka až Heidenau u Labe. Když jsem se prožvejkával průvodcem Sportklettergebiete in Sachsen - Ostteil a vybíral skály, které vylezem a kam se dostaneme s kočárem, kápnul jsem na Grafenstein jako na svůj velkej objev. Když jsem pogoogloval víc, tak jsem zjistil, že jsem objevil oblast, kterou tu Majkl popsal v článku Sasko nejsou jenom písky VIII. - Grafenstein v Müglitztalu. 

Když v Žitavských horách prší - Motýlí dům v Jonsdorfu

​

Schmetterlingshaus aneb Motýlí dům v Kurort Jonsdorf v Zittauer Gebirge aneb německé části Lužických hor je prima mokrou variantou, když Vás tu třeba během návštěvy ferrat Alpiner Grat nebo Nonnensteig zastihne deštivé počasí. JayKay a Hlavička zaveleli k náporu na hmyzárium 24.7.2016, když nás vyhnaly přepršky ze zamýšleného bruslungu kolem Berzdorfer See u Zhořelce a lezení v žulových lomech u Königshainu.

Oborský rybník - ledová louže v Labských pískovcích

Když je v údolích pod horami na severu vedro, je lepší vyrazit za koupáním do vyšších nadmořských výšek. Rybníky v Krušných horách a Labských pískovcích jsou většinou jen louže, je v nich ale čistá a studená voda. Tip na jeden takový jsme dostali od Plšice a ve středu 20.7.2016 jsme se ho vydali zkontrolovat. Oborský rybník leží v nadmořské výšce 520 m podlíž obce Sněžník na Děčínsku.

Horní Planá - Nová Pec - Stožec: inline podél horního toku Vltavy

Po konzumaci bruslotrasy přes lipenskou hráz jsme v rámci projektu Multiday Lipno zařadili další z místních klasik - lesní silnici z Nové Pece do Stožce. Při předzájezdové konzultaci mi ovšem místní znalkyně Švédka (není nad to znát poučeného lokála) sdělila, že tato trasa se dá prodloužit ještě o úsek z Horní Plané do Nové Pece. Sjízdný úsek se tak rázem natáhl z 16 km na 24 km, což potěšilo, protože úsek Stožec - Nová Pec - Stožec už jsem kdysi zkonzumoval v rámci projektu Brusložula 2007. Podle šedule jsme měli na stezku naskočit na Cyrila a Metoděje 5.7.2016, což také nastalo. 

Grafitový důl v Českém Krumlově - poměr cena/výkon nic moc

​Jednou z mokrých variant pro Multiday Lipno byla návštěva grafitového dolu v Českém Krumlově. Nakonec jsme ale program pro případ deště vytěžili, i když v den návštěvy 3.7.2016 zrovna nepršelo. Hlavička je totiž velká fanynka do podzemí, ať jde o jeskyně nebo doly - zatím jsme spolu byli v solných dolech v Hallstattu, v černouhelném dole Landek Park v Ostravě a ve štole Starý Martin v Krupce.

Papouščí skála - lomozná, přelidněná, ale prima klettergarten u Vltavy

Švédky článek u Jandíka - V Krumlově by chtěl žít každý - o faceliftu a rebrandu Papouščí skály aka Barevky alias Skály u Nového Spolí z roku 2011 byl důvodem zařadit návštěvu této klettergarten do scénáře Multidaye Lipno.

Klady mluvily jasně - skála je dostupná autem až k nástupu, pod kliffem je plac pro kočárek a je tu hafo lehkých cest. Se zápory - zástupy nalitejch vodáků a duc duc hudbou místního stánkaře - jsme počítali, takže nás nezaskočily. Kompletní průvodce je u Strnada na Skalních oblastech, cesty jsou ale bezchybně popsány na nástupu.

Inline na Lipně - luxus podél vody z Přední Výtoně do Frymburka

Prvním inline tripem letošního Multidaye Lipno - pokusu o vícedenní výpad se 4,5měsíčním ředitelem loftu U Hřbitova JayKayem a jeho zástupkyní Hlavičkou - se stala bruslostezka z Přední Výtoně do Frymburku, a to 2.7.2016. Na trasu podél přehrady se chystám už 10 let. V mezičase se stala pozitivní věc - jetelný úsek narostl na pěkných 16 km v jednom směru. Na české poměry solidně dlouhá vyjížďka.

Supení u Supa aneb Lezení a jeskyně u Tábora

Sup je, jak známo, světoběžník, a v Čechách si drží několik držav - na severu je rozkročen na čtyřech místech, pátou pobočku má u Tábora. A právě na jih Čech směřovaly naše kroky v rámci Multidaye Lipno - Táborsko se jevilo jako vhodnou zastávkou pro napojení a odbahnění ředitele projektu JayKaye. Nachystány byly dvě varianty - suchá = lezení na Choustníku + mokrá = návštěva Chýnovské jeskyně. Nakonec se ovšem ze suché verze vyklubala mokrá - při lezení nám zapršelo - a z mokré byla suchá.

Mimoňské lesy 1 - inline mezi šiškami a vlky

Mimoňské lesy 1 je libová bruslotrasa kousek od Máchova jezera. Její (ne)výhodou je poloha v lese. Plusem je, že je relativně ve stínu, mínusem pak fakt, že na zdejší kvalitní asfalt padají šišky a větvičky z okolního boru. Inlajnistka Hlavička rozhodla, že ML1 zkonzumujeme v neděli 26.6.2016.

Jak jsme hledali spíž trpaslíka Ulfa aneb Film o prvosestupu do jeskyně za S4

Inspirací pro tuto akci byla kniha Marie Drijverové Ztracený trpaslík aneb Procházka českými a moravskými jeskyněmi. ​Trpaslík Ulf je prochází, hledá klíč k lidským srdcím a prožije v nich mnohá dobrodružství. 

Synek po přečtení knihy před spaním​ usoudil​, že každý trpaslík musí mít spíž, kde má uskladněné zásoby na zimu.​ Tak jsme se spižírnu vypravili hledat právě do Ostrova u Tisé na Ústecku.​ ​Letos na jaře jsme se tu pokusili o prvosestup do trhliny u skalní věže Babinec.

Rula u Bechyně - ideální lezenice pro okočárkované tlupy

V neděli 15.5.2016 jsme se vraceli z family srazu v Třeboni, ovšem Hlavička nebyla úplně spokojena s horizontálním charakterem akce a dožadovala se i něčeho svislého. 

Naštětí cestou zpátky na sever je Bechyně, kde místní v čele s Jirkou Rybákem zprovoznili parádní klettergarten přímo u řeky Lužnice na soutoku s Židovou strouhou. Na Lezci o místních skalkách vyšel prima článek a v přilehlém průvodci se pár pětek našlo.

Ploučnice 2016

Tradiční Ranpovská velikonoční Ploučnice proběhla v roce 2016 tradičně mimo Velikonoce, a to 19.3.-20.3.2016. Tento ročník byl zajímavý stromolezeckou vložkou, kdy Sup s pomocí házečky vylezl na jeden dub, aby odstranil větev ohrožující tábořiště. Pod Průrvou zase bylo málo vody. 

Andezit, vápno a léčivé prameny na Slovensku 2 aneb Lezení na Sekaninách

Náš dovolenkový výpad v létě 2013 vedl opět do pohoří Vtáčnik u slovenského u města Prievidza. Byli jsme tu již před dvěma lety a líbilo se. Po přivítání s kamarády spolulezci z H.O. Previdza, kteří se též plavčíkují v termálních lázních Chalmová, jsme vyrazili do nově vytvořené oblast Sekaniny, která dopoledne poskytovala částečný stín. Jedná se neolezené andezitové skály, kde už se ale objevují první skvrny od mága. Je zde celkem 37 cest o délce 25 m.

Proboštovský dvorec - další skálocaching ve Středohoří

V létě 2015 nebylo na písku lezitelno, tak jsme udělali pár cest na znělcových skalách v údolí Proboštovského potoka, kde bylo příjemně (jinak je zde na lezení citelně chladno). Vznikla malá oblast Proboštovský dvorec - leží u vesnice Proboštov (383 m n.m), asi 2,5 km V od Malečova v okrese Ústí n.L.

Ferrata Häntzschelstiege, Saské Švýcarsko - jak na to

S budováním ferraty Häntzschelstiege v NP Sächsische Schweiz začal v 60. letech samovolně Rudolf Häntzschel z nedalekého Sebnitzu. Během 10 let napral do skály železo, co mu přišlo pod ruku, včetně kousků ze šrotiště. Popularita klettersteigu rostla, až se začal rozpadat tak, že koncem devadesátek hrozilo jeho zavření. Nakonec se ale dočkal opravy a funguje dodnes. Tolik wiki. S Hlavičkou jsme se sem vypravili 28.10.2015.

Bílina 2015 a létající sešity Vanesy Polákové

​P​o třech letech od dvoudenního splutí Bíliny velí začátkem října Fotr žlebský Ranpa k repete této akcičky o víkendu 17. až 18.10.2015. Kilometráž Bíliny na raft.cz kilometruje řeku až ze stejnojmenného města. My jeli opět z Mostu až do Ústí nad Labem, aby to dalo na vcelku výživný pade.

O kanoe se tradičně postarala půjčovna Broháček. Zase mi svezli kajak (díky!), takže jsem mohl jet na start vlakem. Na vodočtu v Trmicích bylo pěkných 112 cm = už to tolik nedrhne, jako když je třeba jen 100 cm. 

Skalka u Arnultovic - další jurskej kousek v New Bohr City

Borská skalka alias Čedičová skála u Arnultovic je dalším přírůstkem do Jura-like terénů v okolí Nového Boru. Na skalce se kdysi lezlo, teda asi spíš hákovalo, ale časem zarostla. 

"Vždy se jmenovala Arnultovická skalka, častěji Skalka u Arnultovic. Lezli jsme na ni v šedesátých letech, ale lezlo se na ni již před válkou," napsal mi místní lezec Jarda Voldřich.

Wiesent 2015 s Hlavičkou, rytířem a dýkou

Bavorskou říčku Wiesent ve Frankenjuře jsem si před časem oblíbil a sjel ji na náfuce. Už před šesti lety jsem závistivě pozoroval místňáky, co ji sjížděli na kajacích. A už tehdy stálo ale denní půjčovné 30 €, letos dokonce přitvrdilo na 36 €. Jak šel čas, vylíhnul se mi doma černomodrej rytíř a Hlavičce bílozelenohnědá Dýka. Takže nastaly podmínky pro konzumaci Wiesentu na kajaku. Den D = 1.8.2015.

Rakousy 2015 - trip pro loď, 2x vodolezba a důl na sůl

Když pořizujete pro roštěnku vercajk na kajak, je blbý začínat vestou. Když totiž obstaráte zelenou, je potřeba k ní koupit i zelenou helmu a k zelený helmě samozřejmě musí bejt i loď s nějakym zelenym prvkem, to snad dá rozum, že jo, Křivinko.

Blbý je, že do malý lodi se zelenym prvkem se na malym českym trhu blbě trefuje. Takže nakonec pro loď musíte do Rakous a taky se stane, že ten správnej vodstín zelený helmy maj akorát od Sweet Protection...

Duo Kamélie 2015 - výstavy na zámcích Zuschendorf a Pillnitz

Po třech letech od kaméliového dvojboje na saských zámcích Zuschendorf v Pirně a Pillnitz v Drážďanech nastal 29.3.2015 čas si tohle porno zase zopáknout. Tentokrát po boku začínající botaničky Hlavičky, které už sportovní aktivity do té doby provozované poněkud zevšedněly a začala se dožadovat kulturních a hlubších zážitků.

Zilloš 2015 - lupen za boty, seznámení s ledem a lyžosafari

​​N​a přelomu 2014/2015 jsme s Hlavičkou využili hudí akci "Nakup a dostaneš permici na ledovec". Z cca 4 nabídek jsme se rozhodli pro ledík na Tuxu. Ten má totiž i výhřez, kde se dají potrénovat ledy.​ ​

Vzhledem k tomu, že ani jeden z nás v Zilloši nebyl, chtěli jsme toho zkonzumovat co nejvíc - sobota 21.3.2015 Tux a v neděli 22.3.2015 něco jinýho, protože ve vyšších polohách mělo být hnusně a hrozilo, že by ledovec nemusel jezdit.

Skialpy u Ga-Pa a kýčovitý zámek Linderhof

Konec února a březen 2015 byl vcelku nadupanej různejma přesunama z místa na místo - od 20.2. do 4.3. jsme se vyhřívali na skalách v Chorru, hned po příletu jsme jeli na 2 dny na skialpy do Bavor, další víkend jsem byl s prací na lyžích v Peci a ten následující jsme si jeli zalyžovat na Hintertux. Do toho v tejdnu 2x na stěnu... Ale seznamovací fáze má bejt dynamická.

Rest Day v Chorru 3: za krásami maurské architektury do Alhambry v Granadě

Alhambra je středověký komplex paláců a pevností maurských panovníků Granady ve španělské Andalusii a je nejkrásnějším příkladem maurského umění vrcholné evropské fáze. Paláce čtvercových půdorysů zdobí filigránská výzdoba, důmyslný systém kašen se staral o příjemné klima v horkých letních dnech. Slovy se ta krása nedá popsat, je nutný se tam vypravit. My - já, Hlavička, Andrejka a Sup - jsme to podnikli v neděli 1.3.2021, když jsme na lezeckém výpadu do El Chorra měli třetí rest day.

Rest Day v Chorru 1: za vlky v Lobo Parku Antequera

Od 20.2. do 4.3.2015 jsme se byli s Hlavičkou, Supem a Andrejkou Hájkovou vyhřívat na skalách v andalusském Chorru. Dny plné lezení byly proloženy hned třemi rest dayi. Hned ten první 23.2.2015 nás zavedl na náhorní plošinu El Torcal de Antequera, kde jsem už kdysi byl. Cestou zpátky do Chorra jsme narazili na vlčí zoo Lobo Park Antequera.

Andalusie 2015: boj o auto a kemp + trocha lezení

Na přelomu února a března 2015 jsme se ve složení Hlavička, Andrejka, Sup a já vypravili za lezením v teple do andaluského El Chorra. Nalezeno ze stěny bylo, takže to bylo potřeba zúročit v přírodě. Sup obstaral lupeny na letadlo s EasyJetem z Berlina-Schönefeldu za cca 100 € hlava. Do germánské metropole jsme se dopravili Karkulkou, kterou řídil Sup, protože já jsem v té době měl propadlý řidičák.

Madesimo je past na lyžaře. I když není sníh, garance cestovky je na nic

Ctirad Suchý aka Dr(y)soň se v ústeckých kruzích proslavil jako schopný organizátor pre-season, resp. před-ježíškovskejch vejletů na lyže. Kdysi jsem byl na dvou prosincovejch lyžbách v Dolomitech a skrz šílenou kosu umocňovanou větrem na to nemám úplně extra vzpomínky. Na podzim 2014 jsem byl ale rajzující solitér, takže jsem na účast na lyžařském zájezdu do Madesima na italsko-švýcarské hranici kývnul. Madesimo je lyžařsky šílená díra, která se navíc při kumulaci nepříznivých faktorů může změnit v past. To se přesně konalo v době našeho příjezdu v sobotu 6.12.2014.

Římský Volubilis a nedaleký Meknes v Maroku. Konec tripu s Běluhou

Na závěr našeho marockého tripu jsme s Běluhou v neděli 2.11.2014 zajeli do bývalého římského města Volubilis a současného sousedního Meknesu. Římani dobrý, hlavně ty mozaiky, jen bába v suvenýrech mi chtěla prodat magnet za 8 €, což se asi posrala, protože takovou pálku bych nedal ani v Evropě, natož tady. Tím je asi popis událostí v Maroku u konce. Pěknej trip to byl.

Mešita pro 100.000 lidí a jak přibyli židi do Casablanky

V sobotu 1.11.2014 nás okruh po Maroku zavál do třímilionové Casablanky. Tady je hlavní atrakcí Mešita Hasana II. postavená za děsný háky - 14,5 mld. CZK. Halt, když se chcete předvádět, musíte mít v kešeni chechtáky. Další pozoruhodností byla výprava po přilehlé medíny - starého města s křivolakými uličkami - kde bývala významná židovská čtvrť. Taky jsme se dozvěděli, jak se tu vůbec židi ocitli. Podrobnosti jsem nacpal k popiskám u fotek.

Maroko u vody: ústřice, pláže a portugalská cisterna

Po celodením šmajdání v Marakéši ve čtvrtek 30.10.2014 jsme s Běluhou vyrazili směr Atlantik. Za tmy jsme se dovalili k městu Safi a tam přechrupli v autě na klifu u moře. Mířili jsme do Casablanky, ale mezi dvěma velkými městy jsme si chtěli dát odpočinkový den u Atlantiku. A jak řekli, tak udělali.

Marakéš: mešity, hadi, náboženská škola, pomerančovej džusík a echt koželužna

Po failu na Tubkalu jsme se ve středu 29.10.2021 vrhli do s Běluhou do víru velkoměsta - sjeli jsme pod hory do Marakéše. Ten nabízí pár zajímavejch vopičáren - nějakou tu mešitu, náboženskou školu medresu, stánky s pomerančovým džusem a i tržnici aka súk. Highlightem se nakonec stala návštěva echt koželužny, kde se v různejch bazénkách zpracovává kůže za pomoci holubího trusu, popela, louhů a dalších vitamínů. Smradu jak v Cařihradu, ale zážitek mocnej. Trochu nás voškubali, ale to k tomu v místních krajích tak trochu patří. Následoval přesun na pobřeží Atlantiku a restday. 

Jebel Toubkal netrefen aneb Jak Běluha přišla o lano

Občas se něco nepovede. Mně se v říjnu 2014 nepovedlo trefit nejvyšší horu Maroka Jebel Toubkal (4.167 mnm). Po lezení v Todře nás s Běluhou čekal 400 km přejezd do vesnice Imlil ve Vysokém Atlasu, která je východiskem pro výstup na kopec. Do Imlilu (1.740) jsme dorazili v pondělí 27.10.2014 v noci a přechrupli stejně jako v předchozích případech v pronajaté Dacii Logan.

Ráno jsme se spakovali včetně spaní, parkli auto někam, kde se nemusí platit, Běluha si koupila nějaký cukrátka v místním shopu a vydali se na čtyřhodinovou (11 km) cestu na chatu Refuge du Toubkal (3.160).

Todra dobrá - marocká soutěska, verze Softmover

Na podzim roku 2014 jsem se ocital ve stavu jisté singlovitosti, tak byl prostor pustit se do nějaký větší akce z bucket listu. V něm se již léta vyjímalo lezení v marocké Todře. Se spolucestovatelkou Jitkou Gartnerovou aka Běluhou jsme se domluvili, že mu věnujeme 2 dny. Další plán byl výstup na nejvyšší marockou horu Jebel Toubkal, prohlídka Marrakéše a Casablanky a nějaká ta kultůra a pamětihodnosti.

Ohře 2014

Tradiční Podzimní Ranpovská Ohře proběhla v roce 2014 o víkendu 18. – 19.10 za účasti Barošová Markéta, Křivinka Filip, Namyslov Saša, Plšek Martin, Šauli Jan, Švec Martin a Uher Jarda. Počasí i voda OK. Zápis vložen ex post – až v roce 2018.

ODTAJNĚNÍ - Výří skály v Průčelské rokli + PRŮVODCE

Již tuto sobotu 13. září 2014 v 10.00 bude odtajněna nová lezecká oblast - Výří skály v Průčelské rokli nad Brnou v Ústí nad Labem. Pomyslnou pásku přestřihnou otcové zakladatelé Zdeněk Dědek Hubka, Pavel Zelinář Tůma, Mirek Dříza, Jaromír Dolejš a další kádrové od Litoměřic.

Na Vejrech je cca 100 cest i vícedýlky a významem (z pozice vyvřelin ve Středohoří) to tipuju tak na dvojku (po Bořni).

Jak tam: do Brný ke kapličce, pak po silnici furt nahoru, až kam to půjde, pak pěšky po naučný stezce až k tabuli s pavoukem pod skalama a pak po mužící doprava do svahu až ke křivýmu stromu a pak doleva ke skalám u vodopádu.

Jura: Podlévací jeskyňka Teufelshöhle v Pottensteinu

Teufelshöhle aneb Ďáblova jeskyně v Pottensteinu je náhradní program, když je v Juře všechno mokrý nebo se nechce lízt. Kolem monstrózní díry do země jsem léta jezdil, až jednoho prázdninového dne 2014 na ni došlo.

Plezír v Ga-Pa a Lechtálu aneb Penzionovaný spacák a Moc kakaová čokoška

Upeklo se tradičně v hospě. Gloska přišla v půlce července 2014 s požadavkem na softmoverskej zájezd do Alp tak, aby to pochopily její rozhašený záda a aby se její aktuální sparring Lukáš Hanusek seznámil s horama. Čili nějaký lehký multipitchky, ideálně v dosahu auta, možná ferrátka nebo lehkej trečík. Nakonec z toho vypadly Lechtalské Alpy kousek nad rakouským Landeckem se zastávkou na Alpspitze nad německým Ga-Pa. Čtyřku v autě doplnila zkušená harcovnice Jitka Gartnerová aka Běluha, protože do Jury vždycky napeče supr koláčky.

Doteky hvězd a stíny v horách - nová kniha Karla Plechače

Karel Plechač (nar. 1934), vynikající severočeský horolezec, fotograf, publicista a skvělý vypravěč, spoluautor knihy o historii severočeského horolezectví, představil ve velkém sále vědecké knihovny v Ústí nad Labem svoji novou knihu Doteky hvězd a stíny v horách s podtitulem Cesty k vrcholům pěti kontinentů.

Laponskem na běžkách a bruslích

Vašek Šatava zorganizoval výpravu do finského Laponska. Měly to být letecky dvě šestičlenné skupiny. Jeden týden jedna a druhý týden další. Z první skupiny ale přiletěli jen dva. Já jsem jel společně s ještě dalšími třemi účastníky v doprovodném obytném autě, které jim dělalo zázemí a vezlo lyže a nějaký proviant.

Nová ferrata na Pastýřskou stěnu v Děčíně

Stejně si myslím, že ferrata na Pastýřskou stěnu v Děčíně je nápad bynovecké ideodiverzní centrály, jak zvýšit prodej ferratových setů v zemi, kde skoro žádné ferraty nejsou. Ať je to, jak chce, vlastní realizace Klettersteigu se ujala Pískovcová fréza Karel Bělina. A chopil se toho s vervou sobě vlastní.

Janovská rozhledna a Grosser Winterberg

Hrdina z Pastýřské stěny von Binsdorf slavil v sobotu 5. 4. 2014 ve svém, resp. béžovém Southforku na Bynovci čtyři pětky. Večírek mocnej, každopádně další den nastal čas na menší detox procházku po okolí.

Rozhledna v nedalekém Janově nad Hřenskem je funglovka, takže první kroky jsme napřeli tam. Pak následoval přesun do Schmilky, kde jsme vyběhli na druhý nejvyšší vršek Saského Švýcarska Grosser Winterberg (556 m n.m.).

Andalusie Day 6: Kde se vyrábí sherry - Tio Pepé v Jerez de la Frontera

Od Payerovců z Ayamonte na španělsko-portugalské hranici jsme se s Buničinou vydali na jih směrem ke Gibraltaru a 30.3.2014 jsme zakopli kousek od pobřeží o město Jerez de la Frontera. Kromě toho, že se tu jezdily závody F1 a jezdí závody na motorkách, se tu vyrábí i sherry. Věděl jsem, že si Angličani dávají suché sherry, a myslel jsem si, že to nějak souvisí s třešněmi, jako cherry, že. Není tomu tak - Sherry je anglické jméno pro Jerez de la Frontera.

Andalusie Day 4 a 5: Ayamonte a skok do Portugalska

Po návštěvě NP Doñana jsme s Buničinou vyrazili na návštěvu její někdejší spolužačky Ivany Payerové, která se s mužem, bývalým dopravním pilotem, a dvěma dětmi usadila na španělsko-portugalské hranici v andalusském městě Ayamonte. Po dvou nocích v autě a jedné ve stanu jsme se konečně vyspali v normální posteli.

Andalusie Day 3: Národní park Doñana

Protože Papouš1 má v logu zobák křivky obecné - což je podobný paradox, jako že lyže Rossignol (francouzsky slavík) druhdá mívaly na špičce galského kohouta - Buničiny nápad podniknout výpravu do španělského Národního parku Doñana, vyhlášeného hlavně množstvím a různými druhy ptáků, nemohl zůstat nevyslyšen. Východiskem pro návštěvu parku se stalo poutní město El Rocío.

Andalusie Day 2: Camino del Rey v El Chorro a Ronda

Druhý den v Andalusii - 27.3.2014 jsme se s Buničinou vydali na stezku po betonových lávkách - Camino del Rey - u vesnice El Chorro, kde se také leze. Vlastně jsou níže zveřejněné fotky brutální retro, protože to byla poslední možnost, jak se po stezce v původním stavu projít. 

Andalusie Day 1: El Torcal de Antequera

Buničina měla po letošní enormně teplé a suché zimě bůh-ví-proč potřebu prohřát si kosti někde na jihu. Trasér dostal úkol sehnat lupeny - nakonec vyšly dobře s Ryanairem z Norimberka do španělské Malagy. V letištní půjčovně Světluška jsme nafasovali Toyotu Aygo a po autonoclehu za městem jsme ve středu 26. 3. 2014 vyrazili k prvnímu bodu našeho andaluského jídelního lístku - k náhorní plošině El Torcal de Antequera. 

Ploučnice 2014 - šutrovačka nad meandry a deštíček

Stejně jako v loni i letos jsme se sestřičkou Šiškou Péťou vyrazily na tradiční Velikonoční Ploučnici pořádanou ústeckými horolezci tradičně mimo Velikonoce. Tentokrát v termínu 22. - 23. 3. 2014 – 18. ročník. Když jsme minulý rok tuto plavbu s Peťulí absolvovali, zkušenost s počasím byla krásná i drsná. Letos tomu bylo také tak.

Zoo a akvárium v Berlíně

Berlínská zoo patří mezi desítku nej zahrad na světě, takže, když v úterý 11. března 2014 byla příležitost vyrazit do německé metropole, program byl jasný. Do zoo jsem zaplul Sloní branou z Budapešťské ulice. Ještě před tím jsem hledal něco zadax k parkování, ale marnost - radši jsem zajel do nedalekého parkhausu Bikini za nehezkých 12,50 € za 5 hodin. 

Bouldery v Pstruží mysl vzpruží - otevírání oblasti

Tato akce je určena nejen pro vyznavače boulderingu, ale i pro krušnohorské kvakerské patrioty či obyčejné šutromilce, již touží poznat nové skalní terény Krušných hor. Charakter akce má mnohem blíže k happeningu než k oficiální ceremonii či sportovní soutěži. Oč jde? Čtěte dále!