7. 10. 2023

Roháči na Džbánu, fosilní šneci v Tuchořicích (Stones, se02ep06) a výstavka hub v UL muzeu

První říjnový víkend zasvěcujeme s JayKayem v posledních letech houbám. Ústecké muzeum totiž v sobotu pořádá vycházku se sběrem hub na nedělní výstavu. Sobotní termín nám mírně kolidoval s koncem sezony u mašinek v Herrenleite (2019, 2020, 2021), ale tenhle formát už trochu vyšeptal, takže letos nic. Na FB lounského muzea jsme vyštrachali, že se koná mykovycházka v oblasti Přírodního parku Džbán, což se hidden gem (s četným výskytem orchidejí) mezi Kladnem, Louny a Rakovníkem. Pro Lounsko máme s JayKayem zvláštní slabost, tak nebylo moc co řešit. A tak v sobotu 7.10.2023 stojíme na úpatí stolové hory Výrov

K našemu překvapení tu na nás čekalo "konzilium" dvou mykologů, muzejní botaničky Barbory Čepelové a geologa Oldřicha Janečka. JayKay se tak převtělil do trojjediného Mycologicuse, Botanicuse a Mineralogicuse (v reálu měl spíš abstinenční příznaky po Minecraftu :-)). K tomu se ještě přidal místní pábitel z nedalekého Markvarce, který sypal z rukávu lokální historky. Vycházka moc pěkná, byť moc hub nebylo. Naučili jsme se dva síťkovce, líhu klubčitou a šupinovku borovou. Bulvy jsme valili na mrtvolky samice a samce roháčů obecných. 

Že jsme vážili 70 km cesty, tak jsme se sjeli kouknout na PP Sladkovodní miocenní vápence do nedalekých Tuchořic. Tady bývalo ve třetihorách sladkovodní jezero, v jehož pozůstatcích na místě vápencového lomu se našlo 90 druhů plžů. Co kus šutru, to různě velké ulity bílých šneků. Já jsem koukal na šneky, JayKay byl zdecimován předchozí 8,7km procházkou, tak se kurýroval u tabletu. Šneci pěkný.

V neděli 9.10.2023 jsme pak vlítli do UL muzea na výstavu hub a mykovíkend byl komplet. Na vejstavce jsme obdivovali pavučince, voskovky i obří pstřeně dubové, JayKaye spíš bavila domácí zviřátka, jejichž ukázky probíhaly paralelně s houbami. Dobre bolo.

Stolové hory Džbánu nás s JayKayem ohromily. Tohle je Výrov, to přes údolí je Pískový vrch s menhiry a kamennými řadami u Kounova. Nejsme tu, doufejme, naposledy.

Síťkovec dubový.

Síťkovec načervenalý.

JayKay "mikroskopuje" samici roháče obecného.

Klanolístka obecná.

Rulík zlomocný je jedna ze dvou jedovatých borůvek, co znám. Tou druhou je vraní oko.

Kadavér roháče obecného, našeho největšího brouka.

Líha klubčitá.

Šupinovka borová.

Šupinovka borová.


Lom s fosilními šneky v Tuchořicích.

A jeden nefosilní tamtéž.

Po 9 km v lese bez mobilu a netu mám snad nárok na chvilku klidu s tabletem, fotře. Šneky si hledej sám.

Zkamenělí šneci z Tuchořic bydlí v bývalém vápencovém lomu.



První říjnový víkend bývá v ústeckém muzeu kromě tradiční výstavy hub i výstava domácích zviřátek. Zapózoval jsem si s arou, v čemž máme už jisté zkušenosti z Polandu.

Mezi pety se vyskytují i poníci, ovečky a dokonce i malá kravka v highlander stylu (poslední kotec).

JayKay je vyděšen z vůně hadovky smrduté na výstavě hub v UL muzeu.

V místnosti, kde se vystavují houby, někdo za oknem pěstuje kaktusy.

Pavučince budou další myko KPI. Ale vopravdovej masterpiece je umět holubinky.

Šupinovka zhoubná. Krásná, celkem masivní houba roste nejvíce asi na topolech.

Voskovky jsou pastva pro oči.

Síťkovec načervenalý - jeden den najdeme v lese, bang - druhej den je na vejstavě. Teď už ho nezapomeneme.

Síťkovec dubový je stejnej případ.

Pstřeň dubový aka volský jazyk je prej dobrej k jídlu.

Korálovec ježatý jsem live viděl poprvé.

A ještě pomazlení s muzeálním lapačem prachu.

Text a foto: Papouš



Žádné komentáře:

Okomentovat